Činohra KMD

REPERTOÁR / UMĚLECKÝ SOUBOR / VSTUPENKY
HISTORIE ČKMD / DISKUZE

PŘIPRAVUJEME

Vážení diváci,

protože divadlo je, jako většina lidských činností, běh na dlouhou trať, vězte, že pro Vás už připravujeme další inscenaci - jednu z nejúspěšnějších světových veseloher 20. století - hru Petera Shaffera Komedie potmě. Začínáme zkoušet až 30.ledna, ale protože divadlo je kumšt s velice složitou strukturou skládající se z mnoha na sebe navazujících a sebe vzájemně ovlivňujících sounáležitostí, pracujeme na inscenaci se stále rostoucím zápalem už několik měsíců. A abychom
v tom nebyli sami, řekli jsme si, že Vás do našeho snažení začneme vtahovat ještě před premiérou (17. 3. 2012). Takže začínáme - čím jiným, než tím hlavním a nejdůležitějším - autorem!

Peter Shaffer na cestě k divadlu
Peter Shaffer dramatik

A co je po autorovi nejpodstatnější? Samozřejmě text hry. U některých režisérů se to dneska už nenosí, ale pro mě je dramatický text alfa i omega inscenace. Takže teď něco o naší Komedii potmě.

Komedie potmě

Náš autor Peter Shaffer je opravdu autorem světovým. Snad úplně každý z nás zná přinejmenším filmový přepis jeho úchvatného textu Amadeus v režii Miloše Formana. A proto, ještě pár řádků
o jeho jiných dramatech.

Další cesty Petera Shaffera

Jiří Seydler
umělecký šef ČKMD

Rozhovor s režisérem Jiřím Seydlerem

Jiří Seydler Shafferova „Black Comedy" je u nás známá spíš jako Černá komedie. Proč jsi dal přednost méně užívanému titulu Komedie potmě?

Myslím si, že titul Černá komedie by mohl být podprahově vnímán divákem jako inscenace, která bude plná černého humoru. A to v případě této, nebojím se říct situační frašky,
je zavádějící. Název Černá komedie bych klidně přisoudil komediím McDonagha, ale k Shafferovi se v našem, českém kontextu příliš nehodí. Komedie potmě je plná brilantního, nesžíravého - čistého humoru a já mohu našeho diváka ujistit, že se nedočká žádných kostlivců ve skříni. Obrazně,
a samozřejmě i doslova řečeno!

Režíroval jsi tuto hru nedávno v Olomouci, a jak vím, stejné tituly obvykle neopakuješ, alespoň ne s tak malým časovým odstupem. Proč ses rozhodl udělat výjimku?

Je to shoda náhod, okolností? Otazník píšu proto, že si sám nejsem jistý. Pro Komedii potmě
v Karlových Varech jsem se rozhodl už skoro před rokem a teprve potom přišla nabídka olomouckého divadla. Vím, že nebývá náhoda, když několik divadel nezávisle na sobě zvolí stejný titul. To, že se naše hra po letech vrací na česká jeviště ukazuje to, že její humor není jenom brilantní, ale snad i nesmrtelný. Vždyť rozesmává diváky po celém světě už od roku 1965!

Myslím si, že častěji režíruješ hry vážné. Jakým humorem a jakými jinými kvalitami musí komedie oplývat, aby sis ji vybral?

Musí to být naprosto zjednodušeně řečeno humor chytrý. Nemám moc rád hry typu, kde Dáma upustí kapesníček, Pán se do něj vysmrká (vyčistí si s ním boty) a pak se snaží z této trapnosti vybruslit. Použiji naši divadelnickou frázi : není třeba si pro fór utírat hned nos židlí! A potom, co je pro mě ještě důležitější, že každá hra (to je i komedie) musí mít nějaké zaznamenatelné téma, svůj přesah.
A Komedie potmě má téma úžasné : společnost vyžaduje pokrytectví a chce to jenom malou maličkost - nedat se a nepodlehnout. Nestat se konformní a nudnou její součástí.

Může inscenování Komedie potmě přispět k budování nového hereckého souboru?

Určitě může. Kromě lidí kteří už v našem divadle hráli (Pavel Nový, Lucie Domesová, Karel Beseda, Lenka Ouhrabková) jsem obsadil do krásných rolí i vynikající mladé herecké kolegy (Ladislav Odrazil, Martin Chamer, Alexandra Ptáčková), kteří v Karlových Varech nikdy nehráli
a nikde není psáno, že s námi nebudou spolupracovat i v dalších inscenacích. Snažím se při obsazování komedií myslet na tři aspekty (kromě samozřejmě nutných hereckých kvalit), za prvé na to, že KMD existovalo léta jako uspěšný a hlavně tvůrčím způsobem aktivní subjekt, takže má velikou tradici, kterou prezentuje několik členů bývalého souboru. Za druhé, chci kolem karlovarského divadla vytvořit početný kruh mladých, skvělých herců - příslibů jeho budoucnosti. A za třetí, vždycky mezi nás přivést nějakou známou a samozřejmě herecky vyjímečnou osobnost. V případě Komedie potmě skvělého herce z Ypsilonky Pavla Nového. Je to dobré nejenom pro diváka, ale i pro nás. Máme možnost se učit a hlavně se poměřovat. Není nic lepšího, než zdravá konkurence.

Vedly Tě k jejímu výběru i jiné praktické důvody?

Inu, jak jinak. Je to komedie pro nás ideální i provozně. Osm herců, scéna bez nutných přestaveb během představení - pro nás jsou tyto praktické výhody nutností. Finanční stránka stále ještě začínající Činohru KMD samozřejmě značně zatěžuje. S penězi to obecně v divadlech naší republiky není příliš růžové a pro ČKMD to platí mnohonásobně. Takže ano - chceme našim divákům předvést mnoho zábavy za málo peněz. Problém je, že takových vyjímečných her, jako je Shafferova Komedie potmě, které jsou provozně únosné a zároveň vynikající, je značně omezený počet. Tzn. že s tímto nutným přístupem dlouhá léta rozhodně nevydržíme.

Už jsme mluvili o názvu, ale teď mě napadá, že i titul Komedie potmě může diváky docela mást. Mohli by si myslet, že budeš šetřit na světlech.

Myslíš, uvést Komedii potmě jako rozhlasovou hru na jevišti a nechat celé představení zhasnuto ? Trochu o tom popřemýšlím. Určitě by se ušetřilo, ale abychom diváka příliš nevyděsili, slibuji,
že se určitě rozsvítí ještě během naší inscenace!

Volil jsi nejmladší překlad Pavla Dominika, navíc čerstvě revidovaný. Jak velký význam mají pro inscenování drobné jazykové úpravy?

Obrovský. Divadlo musí být živé. Vzniká teď a tady a to je jeho hlavní (jak se teď moderně říká) přidaná hodnota. A aby bylo aktuální, aby oslovovalo diváka ve svém čase a jeho místě, musí
i text předlohy inscenace být živý - tzn. podléhat proměnám. Pavel Dominik přeložil Shafferovu hru vynikajícím způsobem a hlavně je to vstřícný člověk i pro změny vycházející od režiséra. Však uvidíte.

A ještě se zeptám podobně jako právě překladatele Dominika: Stalo se Ti někdy, že jsi až v procesu inscenování zjistil, že sis zvolil hru, která se Ti nelíbí?

Chvilku jsem přemyšlel, ale ne, nikdy. Párkrát se mi stalo, že jsem předlohu přecenil, několikrát jsem přecenil i svoje síly, možná oboje současně. Člověk občas udělá omyl. A není nic lepšího
k poučení. Myslím, že svět se dostává dál nejenom přes svoje vynálezy (úspěšné, skvělé inscenace), ale i přes svoje omyly (to jsou ty inscenační průšvihy, které tě léta, jako harpyje, pronásledují). Ale abych naše diváky uklidnil, nehodlám je povznášet svým omylem. V tomto případě je tady ta výhoda, že Komedii po tmě jsem si už vyzkoušel v Olomouci a tam je to úspěšné, stále vyprodané představení. A diváci řvou smíchy. Nic menšího správná komedie po svých tvůrcích nevyžaduje - plné a bavící se hlediště. Tak snad se mi podaří vstoupit podruhé do skoro stejné řeky a dopadne to i u nás dobře. Držte mi palce!

(JaP)

S Pavlem Dominikem o autorovi,
o divadle a o překládání

Čím Tě baví Komedie potmě?

Významným rysem textů Petera Shaffera je podle mě originalita, smysl pro překvapivý zvrat, inteligentní práce s jazykem včetně např. odstínění stylistických rovin, mistrné, přesné dávkování humoru... A je lhostejné, zda se na jevišti hraje Komedie potmě, Equus nebo Amadeus, základní kvalita je tam přítomna vždy.

Před Tvým překladem Komedie potmě již dva překlady do češtiny vznikly. Nemohu se zeptat, co bylo podnětem, abys ji překládal znova, protože jsme Tě o to požádali
s režisérem Zdeňkem Duškem pro pardubickou inscenaci. Ale zeptám se, co Tě přesvědčí o tom, že máš znovu přeložit hru, která již v češtině překlad má.

Beru v úvahu názor divadelníků, kteří s nápadem či návrhem přijdou, nejvíc ale spoléhám na vlastní úsudek při porovnání ukázky ze staršího překladu s originálem. Pokud dojdu k názoru,
že nový překlad může přinést novou kvalitu a nebude pouhou kosmeticky vylepšenou variantou, která může vzniknout v rámci dramaturgické práce s textem, potom takový úkol rád přijmu. Nezbytným předpokladem je samozřejmě skutečnost, že hra mě zaujala. Při bližším zkoumání starých překladů - a tady mám na mysli překlady anglicky psaných her - často zjistíme,
že problém není jen v jisté zastaralosti jazyka, ale třeba v tom, že mnozí překladatelé měli jen omezený, ne-li nulový přístup ke zdrojům výchozího jazyka.

Vyhledáváš spíš moderní dramatiku, nebo starší hry? Nebo u Tebe toto hledisko vůbec nehraje roli?

Sám nevím. Asi tak velkou roli nehraje. Důležité je, aby hra v sobě skrývala nějaký zajímavý překladatelský problém, jehož vyřešení mě může posunout někam dál. Tím chci říct,
že očekávám od každé práce, do které se pustím, že z ní pro sebe, pro svůj vlastní rozvoj něco vytěžím.

Jak vlastně probíhá proces překladu divadelní hry?

Překlad dramatického díla, pokud odhlédneme od analýzy textu - totiž především pochopení tématu a smyslu dané hry - a čistě jazykových dovedností, se řídí jinými principy než práce s jinými žánry. První podmínkou je neztrácet ze zřetele, že překlad divadelní hry by měl navazovat vztah s diváky, nikoli se čtenáři, byť se může dočkat i knižního vydání. Významnou roli v něm proto hrají zbytné, zjevné prvky - divákovi netřeba popisovat slovy, co vidí - a současně v textu více či méně skrytá přítomnost gest nebo mimiky, která zpětně ovlivňuje řešení replik a třeba
i celých situací v cílovém jazyce. Myslím si, že pokud se v překladu odráží adekvátní vnímání míry emotivnosti, řeč je s ohledem na herce příjemně rytmizována a eventuální různé stylistické úrovně jsou odlišeny, velmi se tím usnadní práce dramaturga, režiséra a vlastně celého inscenačního týmu. Za velkou výhodu považuji práci pro konkrétní divadlo, případně pro konkrétní herce. A za bonus, který se stal v mé práci v posledních letech pravidlem, pokládám společné čtení odevzdaného překladu s inteligentním dramaturgem nebo režisérem. V soustředěném, inspirativním pracovním fluidu se mnohdy vygenerují úžasné věci, což dokládá i moje poslední zkušenost s tebou nad textem Komedie potmě. Děkuju!

Stalo se Ti někdy, že jsi teprve v průběhu práce zjistil, že překládáš hru,
která se Ti nelíbí?

Nestalo. Stalo se mi ale, že jsem při překládání nějakého textu začal postupně cítit jisté podráždění z toho, že autor si najednou neví rady, že sahá k laciným řešením či prvoplánovému humoru, urážejícím inteligenci diváků. Takové případy vyžadují větší tvůrčí nasazení překladatele nebo nekompromisní, škrtající ruku dramaturga.

Pokud vím, divadelní hry jsi začal překládat až ve středním věku. Co Tě k nim přivedlo
a co Tě na divadle baví?

K divadlu mě přivedla náhoda. Jednomu překladateli zadali text pro Dejvické divadlo. Hodně těžký. A on si s ním nevěděl rady a vzdal to. V úvahách o dalším postupu zaznělo mé jméno - samozřejmě že ne úplně ze vzduchu, ale to tak důležité není. Nebo je?... asi ano - a já dostal šanci. Překlad jsem odevzdal, hra měla úspěch a všechno ostatní už se odvíjelo samospádem.
Divadlo mě vysvobodilo z hrozné a zdraví neprospívající rutiny vysedávání u převodu mimořádně obtížných beletristických textů. Překlad dramatu představuje pro mě další či jinou odbornost, kterou se snažím celou dobu zvládnout, ovládnout, což se naštěstí nikdy nemůže stát, není nad otevřené konce! Nad neustálé hledání a ověřování vlastních schopností. Nemluvě o neustálém rozšiřování vlastního povědomí o světě i o sobě samém. Nutno říct, že překlad divadelních her se považuje za cosi jednoduchého, co zvládne každý, kdo umí anglicky. Vždyť jsou to jenom dialogy! Opak je pravdou. Divadelní dialog pro mě představuje přímo úměrně k vykonané práci stále obtížnější, ale tím víc provokující a motivující disciplínu.

Tvým hlavním literárním oborem jsou prózy Salmana Rushdieho a Vladimira Nabokova... Co jiného ještě překládáš?

Dneska už nemám takové rozpětí jako před léty, kdy jsem kromě jiného spolupracoval s Českou televizí a věnoval se překladům a tvorbě dialogů pro dabing. Věnuji se čistě překládání Nabokova (průběžně) a Rushdieho (občas). Jednou dvakrát za rok spolupracuji se Spolkem pro ostravskou kulturu a překládám texty pro katalogy k výstavám pořádaným Kabinetem architektury. Upřímně řečeno, moc času na nic jiného mi ani nezbývá.

Divadlo je v kontextu umění dost výlučné tím, že jde o výrazně týmovou práci. Výsledkem je až divadelní inscenace, ba co dím, dokonce každé představení je výsledkem, který je řízen mnoha činiteli. Ty jsi tím druhým po autorovi a po vás pak následuje řada dalších, které můžeš ovlivnit jen minimálně nebo vůbec. Jak to snášíš?

Teď už docela dobře, navíc jsem za dobu, co se překladům pro divadlo věnuji, poznal mnoho tvůrců, na které je spolehnutí, takže se po čtených zkouškách, na které rád chodím, o osud představení nebojím. Taky už vím, že divadelní inscenace je tak křehká věc, závislá na tolika aspektech, z nichž mnohé se ani při nejlepší vůli nedají ovlivnit, že považuji za zázrak,
když aspoň jednou za čas všechny složky představení zaujmou své určené místo a vytvoří harmonický tvar, odpovídající představám tvůrců. A přidá-li se k tomu vnímavé a stejně naladěné obecenstvo, pak z toho společně sdíleného a navzájem ovlivňovaného prostoru může vzejít mimořádný zážitek.

Kéž se nám tak stane! Díky a zajímavý rozhovor a za skvělý překlad.

(JaP)

Diskuze | Historie ČKMD | Vstupenky | Repertoár | Umělecký soubor

« zpět na Aktuálně