Činohra Karlovarského městského divadla


REPERTOÁR  /  PŘIPRAVUJEME  /  UMĚLECKÝ SOUBOR   
HISTORIE ČKMD  /  DISKUZE


Rozhovor skutečně královský

Tereza Kostková, nejen populární moderátorka, ale také herečka, která zanechala výraznou stopu v Chebu, kde byla v angažmá v letech 1997-1999, laskavě přijala roli královny Elišky Přemyslovny v inscenaci Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti autora a režiséra Jiřího Seydlera. Položili jsme jí několik otázek.

Jak se Vám žilo v západních Čechách v době chebského angažmá? A měla jste tehdy nějaký vztah ke Karlovým Varům? Respektive - jaký je aktuálně Váš vztah ke Karlovým Varům?
„Na všechna "poprvé" se těžko zapomíná a stávají se milníky naší cesty životem. Po všech stránkách tak vnímám i své dvouleté působení v Chebu, kam jsem nastupovala dva dny po jeho nešťastném vyhoření, tudíž karlovarské divadlo bylo jednou z těch blízkých a laskavých štací,
kde jsme často hráli naše představení. A to samozřejmě i v době, kdy už jsme pak měli zpátky naši scénu. A město Karlovy Vary jsem nikdy nevnímala jinak než jako jedno z nejkrásnějších
v Čechách."

Přijala jste roli Elišky Přemyslovny, matky Karla IV. Co si myslíte o ní jako historické postavě, případně jak se Vám zkouší a hraje matka Aleše Hámy, který je evidentně, na první pohled starší než Vy? 
„Ale to je zcela v pořádku. V této inscenaci je naše setkání vpravdě snové a Eliška je ve věku,
kdy pozemský svět opustila - a zastihne svého syna již stárnoucího, v jeho reálném věku. Aleš ale rozhodně stárnoucí není, což z jeho energie na jevišti snadno poznáte. To je ta fikanost divadla."

S Alešem Hámou Vás pojí několik různorodých rolí v různých inscenacích (Frankie a Johnny, Mýdlový princ, od podzimu Adéla ještě nevečeřela), zároveň jste se několikrát setkali při moderování jak televizních pořadů, tak eventových akcí; jak spolu vycházíte, jaký je Váš osobní vztah k němu?
„Vsadila bych se, že Aleš Vám jistě odpověděl na obdobný dotaz bryskně vtipně, to by mu bylo podobné, tak já to vyvážím seriózní odpovědí. Totiž: obě naše profese vyžadují, mají-li skutečně mít kvalitativní dopad, podobný nebo doplňující se profesní náhled i obdobný náhled na život, důvěru, touhu po tvorbě, autenticitu, no a humor v řadě neposlední. A to všechno, myslím,
naše spolupráce má. Vážím si ho jako člověka, vážím si i všech jeho talentů - a neznám z kolegů nikoho, kdo by to vůči němu měl jinak."

Tento rok je karolinský, provází ho velké množství oslav nejen v Karlových Varech. Jaký je Váš názor na mocnáře Karla IV., máte nějaký názor na jeho úlohu v naší historii, případně nějaký osobní zážitek k jeho osobě se vztahující?
„Objevuji jeho některé aspekty teď, během roku jemu tak intenzivně věnovanému, i díky zkoušení - a to mě baví. Ráda objevuji nové úhly pohledu proměněné v čase i zkušeností, baví mě o tom přemýšlet. Nesoudím, koukám se. A doufám, že k nějakému dalšímu náhledu přispějeme i naším představením."

Co Vás čeká za další práci v nejbližší době?
„V divadle Broadway Adéla ještě nevečeřela a opět se na podzim uvidíme s diváky při StarDance... - budou-li koukat. A letos v srpnu jde do kin film Zdeňka Trošky Strašidla. I tam nás uvidíte s Alešem, i když on je ze světa lidí a já Strašidel... no kdo ví, možná i to je nám podobné."

Ptala se raK

foto: Michal Mráka

Tereza Kostková


Aleš Háma„Můj Karel IV. má smysl pro humor."
Rozhovor s Alešem Hámou

Málokomu uniklo, že místní rodák Aleš Háma, herec, muzikant
a moderátor, hostuje v Činohře KMD v titulní roli komedie autora a režiséra Jiřího Seydlera Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti (Zač je toho Loket). Nezeptat se ho na některé věci by byl hřích.

Máš za sebou cca dvacet muzikálů, činoherních rolí méně. Až před pár lety Tě potkala jedna velká - účinkuješ v něžné komedii Frankie a Johnny v Divadle v Rytířské."
Frankie a Johnnyho si velmi užívám, protože ten titul hrajeme dlouho, premiéra byla v roce 2012. Neustále mě fascinuje, jak je každá repríza solitérní, jiná, s jinými náladami. Projevuje se, v jakém jsem rozmaru, co si s sebou na jeviště aktuálně nesu... Ne že by se úplně změnilo vyznění, ale některá místa jsou jiná; samozřejmě z toho vždycky vyjde sněhová koule, ale pokaždé má trochu jiný tvar."

Partnerkou vtéto inscenaci je Ti Tereza Kostková, sníž se sejdeš i v komedii Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti. Jak se Ti sní pracuje?
„S Terezou máme unikátní vztah, hrozně jsme si „sedli". Poprvé jsme se potkali při moderování Duetů v České televizi, tam jsme si povídali o divadle, pak při přípravě Mýdlového prince,
to jsme rozprávěli hodiny a hodiny mezi zkouškami, až jsme se dostali k tomu, že bychom spolu mohli něco udělat. A pak přišla nabídka na Frankie a Johnnyho, tak k té konkrétní spolupráci došlo. Ale musím říct, že si velmi vyhovujeme i jinak než v rámci toho představení; Tereza je dnes kamarádkou mojí i mé ženy. Jsme prostě stejná krevní skupina s velmi podobným humorem
a společnými tématy - máme třeba stejně velké děti. (Aleš má syny Jáchyma a Mikuláše, Tereza syna Antonína. - pozn. raK) Takže s Terezou to není jen setkání profesní, ale i hodně důležité lidské."

Co monarcha Karel IV.? Jsme v polovině zkoušení, už o něm ledacos víš... Jaký byl Karel IV. podle Tebe?
„Karel IV. byl v konotacích té doby opravdu mimořádnou osobností, byť asi často a hodně trpěl nápory zodpovědnosti. Myslím, že zodpovědnost je strašně svazující pro člověka, který si ji uvědomuje, může být až depresivní. Některé věci ho asi hodně sžíraly, ale s mnohým se „nemazal" - myslím třeba na to, jak prodával své děti. (tj. zasnuboval je z mocenských a politických důvodů hned po narození nebo ve velmi raném věku - pozn. raK) Politiku si vyvolil jako životní styl a považoval se za předurčeného k vládnutí. Pro mne je zvláštní se s ním popasovat, protože role Karla IV. je moje první velká role navážno - takového důstojného pána jsem ještě nehrál. Ale neděsí mě to - já se naopak velmi těším, mám rád výzvy. A když jsem tu příležitost od Jirky Seydlera dostal, pokusím se s ní vyrovnat co nejlépe. Na druhé straně po mně nikdo nemůže chtít, abych se úplně zbavil svého životního nadhledu. Ten asi zakomponuji do té role. Zkrátka - můj Karel IV. má smysl pro humor."

Umíš si představit Vary na konci 14. století, těsně po založení? Chtěl bys tam žít?
„Asi ne. Já bych se inspiroval panem Broučkem Svatopluka Čecha - nechal bych se do gotiky na chvíli přenést - a pak rychle zpátky. Ta doba byla extrémně těžká. Navíc přestože se Karel IV. dožil velmi vysokého věku na tu dobu - přesto bych tam byl ve svých třiačtyřiceti na sklonku života, měl bych na kahánku. Vary byly osada na strategicky výborně zvoleném místě, s kopci okolo
a s výhledy do daleka, ale já na ně raději koukám dneska. Škoda těch požárů, protože z doby Karla IV. se vlastně nezachovalo vůbec nic."

Na jakých dalších věcech teď děláš?
„Teď jsme oslavili se skupinou Hamleti krásných dvacet let působení koncertem v Lucerna baru. Čeká mě muzikál Adéla ještě nevečeřela - ovšem nikoli v Karlových Varech, ale v Divadle Broadway - a nebudu hrát Nicka Cartera, toho jsem přenechal mladším kolegům, ale zahraju si nádherného komisaře Ledvinu. A pořád moderuji ..."

Poslední otázka: Baví Tě zkoušení komedie Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti?
„Já jsem takový zvláštní divadelní patvor - možná si to s sebou nesu z Déčka (Aleš Háma hrál své první role v karlovarském ochotnickém DS D3 - pozn. raK), tam bylo někde zaseto to semínko;
a když je zahradník šikovný a země úrodná, tak ono vzejde - já mám na divadle nejraději proces zkoušení. Hraní jako završení té činnosti, to mám rád taky. Ale při zkoušení je legrace, pracují emoce, konkrétně teď ve Varech na Karlovi IV. se sešla velmi dobrá parta lidí... to je pro mne to nejkrásnější. To máš jako s dětmi - nejlepší je, když je tvoříš, to, že se potom narodí, je už jen taková třešnička na dortu."

Ptala se raK


Jiří SeydlerMájový rozhovor (místo průvodu)
Jiří Seydler
- šéf Činohry Karlovarského městského divadla, autor a režisér nově připravované komedie Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti - se čtrnáct dní před premiérou zamýšlí nad tím, co dál...

Komedie Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti je dvanáctou premiérou Činohry Karlovarského městského divadla. Která
z dosavadních inscenací byla nejúspěšnější a ke které jsi Ty sám měl nejvřelejší vztah? A jak pokračuje budování místního stálého souboru?

Divácky nejúspěšnější byla určitě inscenace Divotvorný hrnec, spolupráce Západočeského divadla Cheb, Karlovarského symfonického orchestru a naší činohry. Pokud se nepletu, dosáhla necelých padesát repríz na našich jevištích a vidělo ji přes deset tisíc diváků. Jsem strašně rád, že v této spolupráci budeme pokračovat a na podzim naši diváci uvidí skvělý muzikál, parodii parodie Adéla ještě nevečeřela od Radka Balaše a Otakara Brouska. Z naší standardnější činnosti zřejmě byla nejúspěšnější komedie Láska mezi nebem a zemí. Já jsem nejvíce miloval jinou hru - Chválu bláznovství aneb Elling a Kjell. Vtipně rozepsané téma autismu a fantastická práce se starými kamarády ze školy a kapely - Tomášem Petříkem a Michalem Malátným, která si našla odezvu
v našem hledišti - prostě krásná vzpomínka!
Okruh herců, se kterými spolupracujeme, zůstává nejenom stabilní, ale stále se rozšiřuje. Snad to ukazuje, že práce v našem divadle dává smysl. Kromě stálic Lucie Domesové, Karla Besedy nebo Radka Bára se opakovaně objevují František Špaček, Majda Hniličková, Terka Pachtová, Jirka Švec, Martin Jurajda a další - a já věřím, že se s nimi budete potkávat i dále!

Původně se místní soubor orientoval na komedie a inscenace pro  mládež, od loňska došlo
k určité změně, k předefinování dlouhodobého dramaturgického plánu. Můžeš přiblížit jeho hlavní body?

Nějakou dobu jsem přemýšlel o dramaturgickém zaměření a zacílení našeho divadla. Chtěl bych stále zdůrazňovat důležitost existence vlastního divadla s vlastním souborem v tak velikém
a významném městě - v Karlových Varech.  O tom, že Karlovy Vary jsou jediným krajským městem v naší zemi, které nemají vlastní soubor, ani nemluvím. Vlastní divadelní tvorba musí stále hledat vlastní témata. Nejlépe místopisně zaměřená. Měla by mluvit, hrát o tom, co trápí
a  baví, jeho vlastní diváctvo... A proto jsme se rozhodli pracovat s tím, co je pro náš kraj svébytné,
s jeho historií, jeho problémy, jeho hrdostmi, bolestmi, humorem... divadlo vzniká teď a tady,
a proto musí reagovat na současný život svojí obce a tím může ukazovat nutnost své existence. Proto Karel IV. v loketských hradbách a v hvozdech kolem Vřídla, proto připravujeme pohádku
z údolí Ohře, Ságu rodu Becherů a tak dále.

Příběh Karla IV. se neodehrává přímo v Karlových Varech?
Příběh se odehrává na hradu Lokti, ale samozřejmě se dostaneme také k založení světoznámých lázní Karlových Varů. Karel IV. musel mít k Lokti ambivalentní vztah. Ve třech letech tam byl uvězněn a hlavně v jeho zdech viděl naposledy svou matku Elišku Přemyslovnu; a přesto tam po mnoha letech, už jako král český, opakovaně a rád zajížděl. Bylo jednoduché a vlastně nutné náš příběh umístit za hradby Lokte.

Diváci uvidí historickou rekonstrukci, nebo má čas příběhu - polovina 14. století - nějaké styčné body s dneškem?
Snažil jsem se známou historii neměnit. Takže příběh je samozřejmě vyfabulován, ale hlavní figury, jejich význam, společenské postavení, dobová politika, částečně i myšlení a hlavně časové zakotvení a historické danosti, to vše se snaží alespoň v zásadě vycházet z našich dějin. Potřebujeme příběh k pobavení, ale i poučení. Chceme ukázat, že máme spoustu důstojného
a významného na co nejenom navazovat, ale že máme i dostatek pochopení k nadhledu nad tím - to znamená, že se tomu můžeme i smát. Ne posmívat!
A styčných bodů s dneškem má naše hra doufám spousty. Vždyť o čem jiném jsou pochyby úspěšného mocného muže - dělám to dostatečně dobře? Kolik mám dávat a kdy smím brát? Potřebuji syna, dědice trůnu, dynastie... jsem potřetí ženatý a nic... žena více než o dvacet let mladší, o čem s ní mluvit... všichni něčemu věří - v moc, vojáky, víru, boha, lidi, v léčivost přírody, v nadvládu humoru... v co smím věřit já... Je to stále stejné, všechny tyto problémy (možná krapet v jiných rozměrech) se týkají nás všech a stále stejně.

Premiéra se odehraje 14. května, v den narození Karla, mohou vidět diváci ukázku dříve? A jaká budou další uvedení?
Na zahájení lázeňské sezóny 8. 5. představíme menší ochutnávku Karla IV. pod širým nebem
a potom se strašně moc těším na Karla přímo na nádvoří hradu Lokte. Odehrajeme tam
v měsících červnu, srpnu a září tři představení. Na hrad Loket jsem samozřejmě chodil sbírat nejen informace, ale hlavně pocity, emoce, kterými je ten prostor naprosto nabitý. Je úžasné,
že na místě, kde skoro před  sedmi sty lety Karel IV. určitě pobýval, mohu příběh vidět i zrealizovaný. Všechny na Loket zvu! Bude to úplně jiné představení než v našem karlovarském svatostánku!

A co tedy Činohra Karlovarského městského divadla připravuje dále?
Po Karlovi IV. uvedeme zmíněný společný projekt muzikál Adéla ještě nevečeřela, potom pohádku od řeky Ohře, kterou pro nás píše opět Jana Pithartová, začínáme připravovat původní komedii z Karlových Varů v autorské interpretaci Míši Doleželové a Romana Vencla (už úspěšní komediografové, mohli jste na našich prknech od nich vidět skvělou komedii Ani za milion s Jiřím Langmajerem a Adélou Gondíkovou) a s Viktorem Braunreiterem už delší dobou přemýšlíme nad Ságou rodu Becherů, jejíž části bychom rádi uvedli i v úžasně zrekonstruované Becherově vile. Takže pracovní vize existují, pokud budou existovat i peníze a hlavně vstřícné, milé a oduševnělé diváctvo plné zájmu o nás i svůj kraj, budeme existovat i my - Činohra Karlovarské městského divadla!

Ptala se raK


Aleš Háma: vždy jsem si přál hrát v karlovarském divadle.

Mimořádnou událost připravuje pro publikum Karlovarského městského divadla Činohra KMD. K letošním oslavám 700. výročí narození českého krále Karla IV. uvede premiéru nové hry Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti, jejímž autorem a režisérem je umělecký šéf Činohry KMD Jiří Seydler.  Pro mnohé jistě bude překvapením, že největšího Čecha bude hrát Aleš Háma, známý především jako zpěvák a moderátor. Jeho výběr ovšem nebyl náhodný. V rozhovoru nám prozradil, jak roli získal.

Zaskočila vás nabídka, abyste vytvořil roli takové osobnosti  jakou byl Karel IV.?
Vlastně ano, ale paradoxní je, že jsem dostal dvě nabídky a obě se týkaly tohoto velikána našich dějin. Jedna se vztahovala na veliký multimediální projekt na Vltavě, který se bude realizovat na podzim a s druhou přišel autor a režisér Jirka Seydler. Ptal se mne o vánocích, jestli bych někdy byl ochoten hostovat ve Varech, což mne potěšilo a já souhlasil.  O pár dní později už jsem měl
v mailu nabídku na roli Karla IV., i s textem.

Taková příležitost se jistě nepřihodí každý den. Co pro vás osobně znamená?
Především velikou zodpovědnost, protože hrát takovou osobnost je vždy zavazující. Ale také velikou radost a potěšení, že budu zkoušet a hrát doma, ve Varech, se skvělými lidmi a
v nádherném divadle.

Pocházíte z Karlových Varů, města s bohatým kulturním životem. Měla tato skutečnost nějaký význam pro vaši hereckou kariéru?
Určitě mě ovlivnilo to divadelní podhoubí, jednak karlovarského amatérského souboru D3, kde jsem dospíval a všichni ti lidé, kteří mne vedli k divadlu jako Hanka Franková, Jirka Hlávka, Petr Richter, a hlavně Irena Konývková z ostrovského „dramaťáku".

A máte i nějaké vazby, případně vzpomínky, na karlovarské divadlo?
Mezi třináctým a patnáctým rokem mého života jsem v tehdejším Divadle Vítězslava Nezvala viděl úplně všechno a moc jsem si přál zde hrát. Několikrát jsem tady za svůj život hostoval s pražskými divadly, ale teprve teď se to přání z dětství naplní zcela.

Jak často se vracíte domů, do Karlových Varů? A na co se nejvíce těšíte?
Mám rád Vary jako celek, zdejší atmosféru, přírodu, architekturu, lidi, pohodu a klid.   Ale hlavně  zde  mám rodiče, takže se setkáváme buď u nich  nebo na chalupě u Abertam.

-echo-

Návrh plakátu.

Karel IV. aneb Strasti Otce vlasti


V divadle bude řádit Slepice - sousto pro Vaše bránice!

Neobyčejně vtipné gogolovské komedii Nikolaje Koljady o milostném pětiúhelníku vévodí otázka nejzásadnější - kdo je tady vlastně slepice? Nenechte si ji ujít - umělci se v ní perou a masky padají!

    Nikolaj Koljada je jednoznačně nejpilnějším a zároveň nejhranějším divadelním autorem ruské střední generace. Na svém kontě má téměř sto komedií, v Jekatěrinburku vede vlastní divadlo,
v němž i režíruje, učí tvůrčí psaní (mezi jeho žáky vyniká u nás oblíbený Vasilij Sigarev nebo Oleg Bogajev), věnuje se redakční práci v časopisu Ural, organizuje soutěž pro mladé autory i divadelní festival Koljada Plays, zasedá v literárních a divadelních porotách... Ve své tvorbě se hlásí
k Antonu Pavloviči Čechovovi a Tennessee Williamsovi, jeho postavami jsou obvykle malí lidí, žijící v provincii a toužící po lepším životě, a jeho příběhy jsou magické koktejly, namíchané
z banality, lítosti, hořkosti a inteligentního i ztřeštěného humoru. U nás je nejčastěji uváděna jeho hra Murlin Murlo (není bez zajímavosti, že v roce 2010 hrála titulní roli ve Strašnickém divadle Lenka Ouhrabková Langová, jež v Karlových Varech často hostuje) a právě Slepice (poprvé se hrála ve Švandově divadle na Smíchově v roce 2006 a režíroval ji specialista na ruské komedie
s myšlenkovým přesahem Sergej Fedotov).
    Na začátku konverzační komedie Slepice herečka Alla, první dáma DDT (čili Doščatovského dramatického tělesa), vtrhne v nekřesťanskou ranní hodinu rozzuřená na ubytovnu a chce si vyřídit účty s mladší kolegyní Nonnou. Má na ni pořádný vztek - neboť Nonna, sotva přišla do souboru, jí přebírá nejen role, ale i manžela. Jenže místo jejího muže leží v Nonnině posteli manžel Alliny herecké kolegyně a zároveň nejlepší kamarádky Diany... Nedlouho poté se tedy
v jedné místnosti ocitnou tři herečky, umělecký šéf a režisér v jedné osobě a jeden úředník divadla - směs vskutku výbušná - a roztočí se neuvěřitelný kolotoč hádek, pomluv, citového vydírání
a velkých scén, jenž si v ničem nezadá s dějem té nejpikantnější frašky. Situace se mění každou minutou - a odrážejí se v ní nereálné sny a iluze jednotlivých postav o sobě samých, o krásném životě i možné budoucnosti - a zároveň neutěšenost jejich malého světa...

    V režii Jiřího Seydlera a výpravě Marty Roszkopfové ztvární Nonnu Magdaléna Hniličková, Dianu Lucie Domesová, Fjodora Jiří Untermüller a Vasilije Pavel Marek. Velmi jsme se těšili,
že v roli Ally uvidíte vzácného hosta - naše pozvání původně přijala paní Simona Postlerová, vynikající herečka a dabérka. Bohužel velmi vážné zdravotní a rodinné problémy jí, přestože v karlovarském divadle zkoušela celých čtrnáct dní, nedovolily roli nastudovat celou a potěšit naše diváky. A tak jsme pozvali jinou vynikající herečku, byť v našich končinách ne tak známou - Šárku Hrabalovou, která roli Ally hraje v Těšínském divadle. Šárka Hrabalová je nadmíru zkušená v oboru dramatickém i komediálním, má na svém kontě téměř šedesát rolí. Z těch z poslední doby můžeme jmenovat Teklu v Gogolově Ženitbě, Jenovéfu v Klicperově Hadriánovi z Římsů nebo Floru van Huysenovou v Dohazovačce.

Premiéra komedie Nikolaje Koljady Slepice proběhne v Karlovarském městském divadle v sobotu 24. října 2015 v 19.30 hod.

Petra Kohutová, dramaturg. Slepice - jedenáctá premiéra Činohry Karlovarského městského divadla [online]. karlovarskedivadlo.cz: září 2015. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/vstupenky]


Nikolaj Koljada: Autobiografie

Piš svědomitě. Je to do programu. Každé slovo važ. Ta slova pak budou lidem prodávat za peníze.
Mysli, jo?
Kikudaj Kakida se narodil... Ne. Od začátku.
Kukukuj Kikadu se narodil v roce tisíc devět set... Ne. Ještě jednou.
Kukučka Kukačkovna se narodila... rodila... rodil... roď...
Kukačka kukačátku koupila kapucičku.
Obléklo si kukačátko kapucku.
Jak je v té kapucce směšné. Směš-né! ...
Velký ruský spisovatel Nikolaj Koljada se narodil. (Ani jediná fena nikdy neblahopřeje
k narozeninám.) No, dobře. Podstata citů N. Koljady byla nebezpečně změněna. Ne: překrásně změněna. Překrásně nebezpečně změněna. Změněna překrásně a nebezpečně.
A z této své překrásnosti a nebezpečnosti měl vel. rus. spis. vždy velkou radost. No, stávalo se,
že také trpěl, ale radoval se a tulil se a miloval častěji. Stávalo se, že si zvečera i poplakal, ve volné chvíli, když neměl nic na práci. Od toho je to vel. spis., aby všechno prožíval kůží, chápete, ostře. Všechnu nespravedlnost, která je od Boha. Ne-spra-ve-dl-nost.
Jaká jen panuje na světě nespravedlnost. Neřádská. Odporná hnusná nespravedlnost. Slyšíš, ty, Bože? Koukni, podělil jsi nás na tom širém světě: jeden je mladý, nemá peníze, druhý má peníze - není hezký, třetí je hezký, ale chybí mu nadání, čtvrtý má cosi, co chybí pátému. Celý život všem závidím. Hezkým závidím - je jich tak málo, mladým - i těch je málo, hodným - těch je úplně málo, moudrým - těch je ještě míň. Ale nejvíc ze všeho závidím těm, kteří milují - je to tak vzácné. Tak zřídka, tak málokdy vidíš, že po ulici jdou dva lidé, jdou a září. Jednou jsem viděl, jak chlapec
s dívkou dobíhali autobus na zastávce, nestihli to, autobus odjel bez nich. Jak ti běželi. Jak on ji opatrně nesl. Jen ji držel za ruku, a přitom ji nesl. Jak ti jen běželi. Letěli. Celý život sním o tom, běžet s někým takhle k autobusu a letět, letět. Potíž je v tom: ten, s kým bych se i dal do běhu, jede vždycky jiným směrem.
Dobře. A tak pokračuji ve své autobiografii:
Zpočátku neměl N. Koljada ani zdání o své velikosti a o své nebezpečnosti. Ale pak se to jaksi tak rychle projevilo, že začal tvořit velká díla tam i onde. A všude měl pořádek. Dlužno podotknout,
že byl kurva nevídaná! Jde si zkušená, takhle po ulici, pif paf vpravo i vlevo. V odpověď mu blesky: prásk! Prásk! Prý: nakrucuje se, otáčí se, modrá koule přihřátá...
Mimochodem, proč se říká: „Modrá planeta Země?" Podivné. ...
Zajisté vel. spis. byl za života nepochopen, jako všichni velspisové...
I-di-oti. Co na mně můžete chápat. Vidíte mi až do žaludku, aha, a jak. Teď objevil jsem se před vámi.
Pak. Pak. Pak. Pak byl v troubě pták. Po té, co se narodil, stal se umělcem a několik let skýtal naděje a potěšení. Pak psal a žil. Pak umřel. Noviny sovětských spisovatelů „Literární Rus" otiskly nekrolog: „Žil byl Koljada N. V. Chodíval srát na WC."
Toť vše. Víc ani řádku.
Konec autobiografie.

(z knihy Uražený židovský chlapec - kráceno)

Za dvě stě, tři sta let bude život na zemi nepředstavitelně krásný, úžasný. Člověk takový život potřebuje, a jestli ho zatím nežije, tak by ho měl tušit, očekávat, snít o něm, připravovat se na něj, a proto musí vidět a umět víc, než viděl a uměl jeho děd a jeho otec.
(Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry. 1900)

Přece musí existovat něco, co má nějaký význam, ne, princezno?  Já chci říct, že nemá-li například život člověka žádný význam, pokud se mu nikdy nepodařilo ničeho dosáhnout, vždycky jenom skoro, nikdy úplně... pak přece musí existovat něco, co má nějaký význam?
(Tennessee Williams: Sladké ptáče mládí. 1959)

Život - je jako dětská košilka. Kraťoučkej a posranej. Promiňte - to mi ujelo...
(Nikolaj Koljada: Slepice. 1989) 

Petra Kohutová, dramaturg. Slepice - Nikolaj Koljada: Autobiografie [online]. karlovarskedivadlo.cz: říjen 2015. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/vstupenky]


page1 | page2 | page3

 

« zpět na Aktuálně

 

 

Program září 16

neděle 18. září 15:00
paParáda

Dětská show Václava Upíra Krejčího

Vstupenky | Více ►

Další měsíc ►

Statutární město Karlovy Vary

Karlovarský kraj

Facebook