Shaffer dramatik

Samozřejmě bude řeč i nadále o autorovi Komedie potmě, Peteru Shafferovi. Ale není od věci poznamenat, že jeho dvojče Anthony Shaffer se stal také spisovatelem i dramatikem. U nás je známý především jako autor skvělé divadelní Hry se smrtí a scénářů k několika filmům natočeným podle detektivek Agathy Christie (Smrt na Nilu, Vražda v Orient expresu aj.). V počátečním tvůrčím období bratři vydali dva společně napsané detektivní romány pod pseudonymem Peter Anthony. Peter Shaffer později tuto zkušenost s detektivním žánrem ocenil jako velmi dobrou průpravu k dramatickému psaní.

Peter se proslavil mnohem víc než Anthony, jakožto dramatik významně výlučný. Jeho všestranné vzdělání, rozhled i životní zkušenosti člověka, který se do divadla nevrhl hned v mládí a po hlavě, mu totiž rozestřely nedozírný obzor tematický i žánrový. Byl generačně spjat s „rozhněvanými mladými muži" Johnem Osbornem, Arnoldem Weskerem a Johnem Ardenem, ale nenapojil se na jejich revoltující naturalistické divadlo a šel vlastní cestou hledání a objevování. Nikdy také nebyl komerčním řemeslným dramatikem, který „odvede" jednu hru (někteří i více) ročně. V každém svém díle zkusil něco nového v oblasti žánru, nikdy nepsal bez tématu a nikdy jedno konkrétní téma neopakoval. I tak lze pojmenovat obecné téma, které je stálým leitmotivem jeho dramatiky: je to svoboda jedince navzdory vnějším omezením. V každé jeho hře vystupuje postava, která jde s oněmi vnějšími okolnostmi do boje bez ohledu na to, zda je to společensky i jinak přijatelné (v naší komedii je to osvěživě bezskrupulózní Clea).

Již zmíněné aktovky The Private Ear a The Public Eye měly hned napřesrok úspěch i v New Yorku. A Peter Shaffer poté debutoval i jako filmový scenárista, a to hned v té nejlepší společnosti - s jedním z nejvýznamnějších divadelních a filmových režisérů 20. století, Peterem Brookem, adaptoval psychologický román Williama Goldinga Pán much.
Roku 1964 napsal další úspěšnou hru, tentokrát na historickém pozadí dobytí Peru: The Royal Hunt of the Sun (Královský hon na slunce). Formou i obsahem doložila, že Peter Shaffer nevstupuje dvakrát do stejné vody. Po komorních jednoprostorových hrách o intimních vztazích napsal vpravdě spectaculární hru s množstvím postav, vysokými nároky na řešení scény a na režisérovu obrazotvornost i odvahu. Jejím obsahem nejsou historické události. Autor s nimi nakládá volně
a vytváří si jimi vhodné pole pro uměleckou výpověď s intelektuálním diskursem: dilema člověka, který ztratil víru. Toto dilema bude nadále přítomno v celém jeho díle. Shaffer řekl, že se v této hře pokusil „definovat pojem Boha". Dal tedy jednoznačně najevo, že v jeho hrách nikdy nepůjde o málo. Královský hon na slunce měl premiéru ve Festivalovém divadle v Chichesteru, následně byl přenesen do Londýna a o rok později ho uvedli na Broadwayi. (Roku 1969 byl v Hollywoodu zfilmován, ale autora film nepotěšil.)
Podobné první cesty po jevištích absolvovala i další veleúspěšná hra, Black Comedy (1965, česky Černá komedie nebo také Komedie potmě).

Diskuze | Historie ČKMD | Vstupenky | Repertoár | Umělecký soubor

« zpět na Činohra KMD