Další cesty Petera Shaffera

Vědomí úspěchu Komedie potmě autora neodchýlilo od cesty nového hledání. Roku 1970 měla v Londýně premiéru hra idejí The Battle of Shrivings. Navzdory hvězdnému obsazení hlavních rolí bez úspěchu.
O tři roky později však následovalo geniální psychodrama Equus, v němž autor konfrontuje vyšinutého mladíka s jeho psychiatrem a prostřednictvím obou zkoumá nezadržitelný duševní
a duchovní úpadek moderního člověka. První londýnské provedení Equa přesáhlo tisíc repríz. Na Broadwayi se pak během tří let odehrálo 1209 repríz a autor získal několik nejprestižnějších cen, kterých lze v New Yorku dosáhnout na poli dramatickém. V roce 1977 byl Equus zfilmován podle vlastního Shafferova scénáře (autor s filmem opět spokojen nebyl).

Největšího úspěchu, jistě i díky atraktivitě námětu, dosáhl Peter Shaffer hrou Amadeus, jejímiž hlavními postavami jsou skladatelé Mozart a Salieri. Světová premiéra se konala roku 1979 v Londýně a byla doslova ověnčena cenami. O rok později zavítal Amadeus v přepracované verzi na Broadway a opět získal řadu cen. Stejnojmenný, líbivý a dosti diskutabilní film Miloše Formana podle autorova scénáře (na němž se ovšem velkou měrou podílel sám Forman a také muzikolog Zdeněk Mahler) byl natočen roku 1984. Sklidil čtyřicet významných cen včetně osmi Oscarů. (Peter Shaffer získal Oscara za nejlepší adaptovaný scénář, sám si ho však příliš necenil a pokládal ho za velmi zjednodušený a zploštělý oproti původní hře.)

Svého hledání v nových vodách se věhlasný dramatik nevzdal ani po tomto vrcholném úspěchu.
I další jeho dvě hry, byť méně úspěšné, potvrdily autorovu tvůrčí energii a nedozírné obzory. Byla to satirická hra Black Mischief (1983), kterou se Shaffer po dlouhé době vrátil k lehčímu žánru,
a epické drama Yonadab, inspirované mimo jiné starozákonními knihami Samuelovými (1985; 100 repríz označil autor za absolutní nezdar...).
V Anglii pak dosáhla ohromného zájmu diváků i kritiky ještě komorní komedie Leticce and Lovage (1987; česky se hrála pod názvem Andělika a laskavec, nebo také Aperitiv z laskavce). Vznikla z podnětu anglické herečky Maggie Smith, první představitelky Carol v Komedii potmě a řady jiných Shafferových hrdinek. Autor se pustil znovu do neznámých vod a vytvořil příběh dvou protikladných ženských postav (v centru většiny jeho her spolu kontrastují a navzájem se doplňují dva muži).

Nejdéle - asi pět let - pracoval Peter Shaffer na dramatu The Gift of the Gorgon (1992, Dar Gorgony), v němž dosáhl patrně svého vrcholu v složitosti formální struktury a tematické vrstevnatosti, tentokrát s ústředním tématem jak čelit zlu. Hra, zřejmě i pro svou problematickou uchopitelnost na jevišti, dosáhla ohlasu jen v Londýně, a to jak nadšeného, tak naprosto odmítavého. Podle dostupných informací je to jeho poslední realizovaná hra. Ve svých osmdesáti letech pracoval na dvou nových: jedné autobiografické a jedné o záhadné smrti Petra Iljiče Čajkovského. Žádné další zprávy o nich jsme však neobjevili.

Od poloviny 60. let žil Peter Shaffer střídavě v newyorském Manhattanu a v Londýně a roku 1987 se usídlil natrvalo v New Yorku. Za 50 let svého tvůrčího období napsal asi patnáct divadelních her, mnohé z nich byly zfilmovány. On sám si nejvíce cení Královského honu na slunce, Equa, Amadea
a Komedie potmě. Kromě bezpočtu divadelních cen se mu dostalo i dvou významných společenských poct od anglické královny Alžběty II. Roku 1987 mu udělila Řád britského impéria
a na počátku milénia ho povýšila do rytířského stavu.

(Za většinu faktů děkuji dramaturgovi Jiřímu Závišovi. jap)

Diskuze | Historie ČKMD | Vstupenky | Repertoár | Umělecký soubor

« zpět na Činohra KMD