Jan Maléř: Když do pekla, tak na pořádné kobyle

Mladý herec, toho času v angažmá v Plzni, jako by se pro roli Antonia narodil. Má zdravé sebevědomí, charisma, dravost - a Antonius je jeho sedmá shakespearovská role... S trochou nadsázky se dá říci, že absolvoval tři divadelní školy - dramatický kroužek v Rožnově pod Radhoštěm, který vedla jeho babička, Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a pražskou DAMU. V Plzni hraje téměř deset let; momentálně je k vidění např. v titulní roli v Tylově Flamendrovi režisérky Natálie Deákové, ve třech rolích v divadelní verzi kultovního filmu Unaveni sluncem
a nejnověji v roli Felixe Geisela v  komedii Kena Ludwiga Lov začíná. A protože se zdá, že si s Plzní padli do oka, první otázka samozřejmě musela směřovat k Plzni...

V Plzni je to super. Bydlím v centru, do divadla dojdu pohodlně pěšky. Plzeň má samozřejmě výborné pivo. A k tomu je to vysokoškolské město, což znamená hodně mladých krásných žen, připravených přijímat kulturu... Lidi kolem se ke mně chovají lidsky a kolegové v divadle, ať už
v technických složkách nebo přímo v souboru, jsou „cajk". Samozřejmě, člověk vždycky narazí na někoho, s kým to nejde, ale já jsem Valach, takže si věci vyříkávám rovnou. Jestliže spolu máme pracovat, je to nutné... Fandím Viktorce Plzeň, to je moje velká láska. Když je volno, vyrazím na stadion a fandím jako o život - nebo se dívám doma a fandím jako o život.:-) Mám pocit, že teď se Plzni daří - že hokejistům to jde, házenkářům to jde, fotbalistům to jde... tak ještě aby to šlo nám, divadelníkům, teď, když je Plzeň Evropským městem kultury.

Z toho, jak nadšeně o Plzni mluvíš, předpokládám, že ve Varech jsi ještě nebyl...:-)

Ve Varech jsem byl několikrát. Jednou na filmovém festivalu v rámci flámu a práce zároveň - kolega z DAMU se podílel na zahajovacím programu a potřeboval pomoct; bylo to příjemné, člověk si vydělal a ještě zapařil s prima lidmi. Navíc - jeden krásný čas jsem žil s Andreou Černou, která pochází z Varů - takže jsem tam jel několikrát s ní. Její otec je můj výborný kamarád, těším se, že se během zkoušení Antonia potkáme na pivu (pozn. z Beskyd: Ahoj, Jardo!). Mimochodem, ten mi ukázal karlovarské divadlo a provedl mě tam. Je to krásná budova. Představení jsem sice prozatím neviděl, ale to přijde.

Dobrá, nadšení z Karlových Varů se teprve dostaví. Tedy k divadlu - na které ze svých plzeňských představení bys nás pozval?

Mám jedno, o kterém říkám, že jsme ho s Martinem Stránským dostali za odměnu - Enigmatické variace; napsal je Eric-Emmanuel Schmitt a režíroval Jan Burian, premiéra proběhla už v roce 2011, takže na repertoáru je tenhle kousek čtvrtou sezónu. Komorní záležitost pro dva lidi s mraky textu, navíc se hraje tak jednou za měsíc - takže se obvykle s Martinem sejdeme ve tři čtvrtě na šest, jednou si to přeříkáme, abychom byli v klidu, popřejeme si hezký večer a jdeme na to. To představení máme rádi - a ještě navíc se ozývají od diváků i kritiky příjemné ohlasy... Druhá srdeční záležitost je Je třeba zabít Sekala. Nejen proto, že režisérkou byla Natálka Deáková...
(... poznámka z Beskyd: Pusu Natálce!...) ... ale navíc, uznej sama, co to je pro mě jako kluka z Beskyd - hrát u vás, v západních Čechách, „po našem" a ještě k tomu s živým cimbálem... Navíc je to po mladých zamilovaných nebo jednoznačně kladných rolích první role vysloveně záporná - když nepočítám Bohumíra ve Lvovi v zimě, a tam je to složitější.

Co Shakespeare? Máš za sebou šest shakespearovských rolí... (Poznámka na okraj: První Honzova role na profesionálním jevišti byl Bernardo v dnes již legendárním Hamletovi
v ostravském Divadle Petra Bezruče po boku Richarda Krajča; v Macbethovi hrál dvakrát - na DAMU Rosse, v Plzni Malcolma; v Plzni také ztvárnil Lucenzia ve Zkrocení zlé ženy, Romea v Romeovi a Julii a Orlanda v Jak se vám líbí).

Fakt už tolik? To ani nevím... Shakespeara miluju, samozřejmě. Z těch šesti byl asi nejzásadnější Romeo. Tam jsem vystřídal dvě Julie v jednom pojetí - s jednou jsem to nazkoušel, odehrál 35 repríz, ona otěhotněla, takže jsme museli hledat druhou... Byl tam balkón vysoký dva metry dvacet, na který jsem skákal s rozběhem - a za jednou z nich se skákalo lépe. Ale za kterou,
to neřeknu...:-)

K Shakespearovi - miluju, jak věci vysvětluje, jak mi je dokáže pojmenovat. Včera večer (tj. den před první čtenou - pozn. raK) jsem si četl text Antonia a Kleopatry s přáteli, u kterých tady bydlím a kteří s divadlem nemají nic společného - František četl Caesara a Johanka Kleopatru - byli nadšení, když jsem jim zkoušel rozklíčovat na několika místech to množství informací,
které Shakespeare na kousku textu sděluje. Jak to umí podat, jaké popisuje obrazy, jak je vtipný, přesný, jak všechno žene kupředu...  A když člověk jeho her absolvuje více, vysleduje, jak se motivy proměnují a zároveň opakují - jak Romeo přísahá "při luně", jak Antonius přísahá "při meči"... Shakespeare je schopen napsat situace na padesát způsobů, ale tu a tam poznáš - aha, to je stejná melodie. Navíc nám, divadelníkům, to nabízí na stříbrném podnose - věci,
které popsal, tak prostě jsou.

Hraješ Antonia. Je to kladná nebo záporná figura?

Především nešťastná. V něčem je mi hodně sympatický, ale je to moula. Rozumím mu,
protože ženy s námi „kroutí" hodně - ale ve chvíli, kdy má tak obrovskou zodpovědnost, nesmí vyměknout, nemůže rozhodovat jen sám za sebe. Připadá mi, že tohle hodně nezvládl. Jestliže táhnu tak obrovské impérium, musím ho táhnout - ne že otočím loď a táhnu za Kleopatrou,
která se zrovna rozhodla, že odtáhne...:-)

Takže by pro Tebe byla lepší Octavia než Kleopatra? Prosím bez přemýšlení.

Octavia ne, ta mě vůbec nezajímá - i když kolegyně Ouhrabková je půvabná... Samozřejmě Kleopatra. Je hezké, že umřou oba - nebo spíš že tu odpovědnost na konci Antonius přijme. A víš, co se říká - „když do pekla, tak na pořádné kobyle"...                        

Ptala se -raK-

Antonius a Kleopatra 


Josefína Voverková: Je hezké, když věci fungují.

Nebojí se výzev a záměrně vyhledává rozličné divadelní styly a projekty, které by si mohla vyzkoušet. Ještě před započetím českého uměleckého vzdělávání absolvovala roční studium filmového herectví na New York Film Academy. Poté absolvovala pražskou DAMU. Účinkovala ve Stavovském divadle, hrála v rámci Divadelního léta pod plzeňským nebem i na Divadelní lodi Tajemství bratří Formanů, pod vedením režisérky Hany Kofránkové zprostředkovávala divákům Kadiš Alexandra Galiče. V současné době je k vidění v Divadle na Vinohradech v nejnovější inscenaci Shafferova Amadea nebo v projektech tělesa BodyVoiceBand, jehož Vojna, inscenace scénáře Emila Františka Buriana, režisérky Jaroslavy Šiktancové a choreografa Martina Packa,
se umístila mezi prvními deseti v anketě Inscenace roku 2013, pořádané Divadelními novinami.

... V New Yorku jsem studovala filmové herectví ještě před DAMU - opravdu hodně mi to dalo. Setkala jsem se s mnoha obdivuhodnými lidmi z branže a hodně se naučila. A to i o sobě. Navíc - dnes, po skončení školy, má většina mých vrstevníků potřebu vycestovat, dokázat si, že se o sebe dokážou postarat a naučit se něco jiného - a přestože mě cizina stále láká, svou zkušenost už mám... K divadelnímu herectví jsem se dostala až na DAMU. Zpočátku jsem zastávala spoustu radikálních názorů, jako například, že angažmá pro mě není; neuměla jsem si představit, že bych měla fixní zaměstnání - ale když člověk skončí školu, je najednou konfrontován s realitou,
a protože chce dělat svoji práci, přestává být tak radikální. Samozřejmě záleží na konkrétní situaci... Já měla velké štěstí, že se hned po škole ozvali z Vinohrad (V inscenaci Amadeus, s Jiřím Dvořákem jako Salierim a Ondřejem Brouskem jako Mozartem, hraje Josefína Kateřinu Cavalieri, operní pěvkyni, Salieriho žákyni - pozn. raK.), nato jsme hned začali zkoušet s BodyVoiceBandem Kuchyňskou revui, teď přišla Kleopatra... takže naštěstí je práce dost, držím se v oboru a baví mě to.

Jak se zkoušelo na Vinohradech?

Hezky. V Amadeovi mám menší roli, takže to bylo ideální - přechod ze školy do světa profesionálního divadla byl příjemný. Člověk se ocitá v úplně novém prostředí, které nezná - a já měla čas pozorovat, pomalu do toho vplouvat, nedoléhal na mne tlak, že musím něco bezpodmínečně táhnout... A mimochodem - zrovna jsem byla na zkoušce na Vinohradech,
když mi zavolal pan Svěrák (Jiří Šlupka Svěrák, kmenový autor hudby v ČKMD, Josefínu učil na DAMU - pozn. raK); vzpomněl si na mě, měl vedle sebe pana Seydlera - a já dostala nabídku zkoušet ve Varech. Je hezké, když věci fungují.

Bylas někdy ve Varech?

Byla, na festivalu, Vary jsem zažila v době největšího ruchu. Tak jsem zvědavá, jak to tam bude vypadat v období klidu, navíc v zimě... A byla jsem i v divadle - sice ne na divadelním představení, ale na filmové projekci. Ta budova je opravdu nádherná.

Když trochu odbočíme - můžeš představit BodyVoiceBand, ke kterému se hlásíš? O tomto spolku ještě mnohé uslyšíme...

BodyVoiceBand vznikl z potřeby našeho ročníku pokračovat - jeho základ tvoří náš absolventský ročník (ročník činoherního herectví DAMU, končící studium v sezóně  2013/2014 - pozn. raK)
a někteří další kolegové. Jako první věc jsme dělali Burianovu Vojnu;  režírovala nás Jaroslava Šiktancová, o choreografii se postaral Martin Pacek. Na repertoáru máme ještě hudebně-divadelní pásmo se šansony Café Bizzare a připravuje se zkoušení Jedermanna - to bude jedinečný
a zajímavý projekt, na kterém se podílí BodyVoiceBand spolu s Divadlem na Vinohradech
a FOKem (filhramonickým orchestrem hl. města Prahy) pod taktovkou Marka Ivanoviče, čerstvého šéfdirigenta brněnské opery, režie se ujme Jaroslava Šiktancová. Také budeme pokračovat ve zkoušení, které už vlastně začalo - inscenace se bude jmenovat Negativ - bude to trojdílný celek na motivy Bohuslava Martinů a jednou z jeho částí je právě Kuchyňská revue. Opět s naším režijním tandemem Jaroslavou Šiktancovou a Martinem Packem

Ze shakespearovských rolí sis prozatím vyzkoušela Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy...  

Ano, v inscenaci, kterou režírovala Zuzka Burianová, která pracuje například v Plzni, dělala dramaturgii k Vojně a vůbec je součástí našeho ročníku. Zkrocení zlé ženy jsme dělali, když jsem byla ve třeťáku; použili jsme překlad Jirky Joska - a já se do toho textu zamilovala. Zdálo se mi tehdy, a myslím si to i dnes, že Joskovo akčnější pojetí se ke Kateřině hodí víc, že jeho jazyk je aktuálnější, živější. Podobný pocit mám i v případě Antonia a Kleopatry

Jak se Ti líbí náš Antonius?

Jsem moc ráda, že to je Honza, má zkušenosti, je sympatický a já mu partnersky důvěřuju. DAMU absolvoval o pár let dříve než já, ale pod stejným vedením - u Jaroslavy Šiktancové, Lukáše Hlavici a Marie Málkové - takže máme stejné zázemí. Věděla jsem o koho jde, ale osobně jsme se poznali až teď.

A jak se těšíš na práci na Kleopatře?

Jsem zvědavá a moc se těším. Kleopatra je žena se vším všudy, která s kouzlem ženství dokáže neskutečně pracovat, a to v dobrém i zlém. Říká se, že je to nejrozporuplnější Shakespearova postava vůbec - a asi s tím souhlasím; člověk ji chvílemi miluje, chvílemi jí opovrhuje a říká si "panebože"... Z hereckého hlediska je to úžasná postava. A já jsem moc vděčná, že si mě tahle příležitost našla právě teď.                                                                                   

Ptala se -raK-

Josefína Voverková


Antonius a Kleopatra - desátá premiéra Činohry Karlovarského městského divadla

Kleopatra: „Jestli mě miluješ, řekni, jak moc."
Antonius: „Kdo lásku změří, ten je v lásce žebrák."

Kleopatra: „Já určuji, až kam tvá láska sahá."
Antonius: „Pak pro ni objev nový svět i nebe."

Myslíme si, že ten příběh dobře známe - ať už z amerického velkofilmu z roku 1963 s Elizabeth Taylor, nebo z pražského muzikálu z roku 2003 s Monikou Absolonovou, nebo třeba z romantizujícího bestselleru Colleen McCullough... Mezi nejaktuálnější verze příběhu o skandální lásce mezi vládkyní Egypta Kleopatrou a Markem Antoniem, prvním mužem Říma, můžeme směle zařadit i hru Williama Shakespeara Antonius a Kleopatra.
Kleopatra po smrti svého prvního protektora a milence Julia Caesara uchvátí i jeho nástupce Marka Antonia. Jejich vztah je velmi intenzivní; mísí se v něm láska a vášeň, vzájemná přitažlivost a osobní cit postupně vítězí nad politickou rozvahou. Oproti nim Octavius Caesar, bažící po moci, se řídí výhradně rozumem; za Antonia provdá svou sestru Octavii, a když sňatek z rozumu zkrachuje, vystupňuje své úsilí a šplhá po politickém žebříčku výše a výše na Antoniův úkor. Rozhodující je bitva u Aktia - z níž Kleopatra z nepochopitelných důvodů uprchne a Antonius ji následuje; porážka má nepřímo za následek sebevraždu obou milenců a uvolnění cesty Octaviovi na římský trůn.
Režisér Jiří Seydler o hře nejslavnějšího anglického dramatika hovoří takto: „Příběh o zničující lásce, stravující vášni, odpovědnosti za své činy i za své poklesky, to vše na pozadí velké
a patřičně ušpiněné politiky. Jak může obyčejný cit uvrhnout takřka celý známý svět do krutého krveprolití. Jak jsme my muži slabí, pošetilí a ješitní. A ženy marnivé, poživačné a sebestředné..."
Slavná historická hra, mezi jejímiž řádky probleskuje stesk nad tím, že mezi láskou a posedlostí je velmi tenká hranice, je vlastně dalším zpracováním tématu jiného skvostného díla Williama Shakespeara - tragédie Romeo a Julie. Některá její témata jako by vypadla z dnešních novinových titulků - láska jako věc veřejná, politika jako hra, v níž vítězí ten nejchladnokrevnější,
a střet dvou částí světa s rozdílnými prioritami a rozdílnými cíli. Ale hlavně - jde o nejerotičtější hru velkého Alžbětince, a zároveň o jednu z nejzábavnějších, hojně používající humor a ironii. A pozor - na Shakespearovy poměry je vlastně docela milosrdná - i když na konci pár lidí zemře, nemusíme ji považovat za tragédii...
Činohra Karlovarského městského divadla bude mít v únoru trojí důvod k oslavě.
Antonius a Kleopatra
v režii Jiřího Seydlera, ve scéně Karla Čapka a kostýmech Dany Hávové,
s hudbou Jiřího Šlupky Svěráka a v choreografii Ivany Dukić bude jubilejní desátou premiérou v novodobé historii souboru.
Antonius a Kleopatra
bude také historicky prvním uvedením této „nejerotičtější Shakespearovy hry" v Karlových Varech.
A konečně - je to poprvé, kdy bude Shakespeare v Karlových Varech uváděn v překladu a úpravě Jiřího Joska, který představuje současnou špičku shakespearovského bádání a překládání.

Petra Kohutová, dramaturg. Antonius a Kleopatra - desátá premiéra Činohry Karlovarského městského divadla [online]. karlovarskedivadlo.cz: leden 2015. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/vstupenky] 

William Shakespeare: Antonius a Kleopatra.
Překlad a úprava Jiří Josek, režie Jiří Seydler, scéna Karel Čapek, kostýmy Dana Hávová, hudba Jiří Šlupka Svěrák, choreografie Ivana Dukić, hrají Jan Maléř (Antonius), Josefína Voverková (Kleopatra), František Špaček (Octavius Caesar), Lenka Ouhrabková-Langová (Octavia), Lucie Domesová (Charmian) a Karel Beseda (Enobarbus). Premiéra v Karlovarském městském divadle v sobotu 7. února 2015 v 19.30 hodin.

Josefina Vaverková


Nevěsta pro hastrmana, nová pohádka místního souboru v Karlovarském městském divadle

    Téměř dvě tisícovky diváků viděly poslední pohádku, kterou nastudovala Činohra Karlovarského městského divadla - Havrane z kamene... Tomáše Pěkného čili Malou čarodějnici. Nyní místní divadelní soubor připravuje pohádku novou, určenou těm nejmenším. Jmenuje se Nevěsta pro hastrmana, napsala ji Jana Pithartová a premiéra proběhne v sobotu 25. října 2014 v 17 hodin.
    Jana Pithartová, která několikrát pracovala i ve Varech (např. jako dramaturg první inscenace v novodobé historii souboru, Divadelní komedie), léta působí v ostravském Divadle loutek
a dětské duši velmi dobře rozumí. Nevěsta pro hastrmana patří k jejím novějším textům. Vypráví o lásce na zemi i pod vodou, o lásce mezi lidmi i lásce k hudbě - a také o tom, že láska se nedá vynutit ani koupit.
    Vodníkovi Ivanovi je pod vodou smutno. Nejenže mu utekla poslední dušička z hrníčku,
ale navíc je zakoukaný do krásné Terezky. Terezka je zase zakoukaná do rybáře Toníka,
ale pšenka nekvete ani jim - táta mlynář chce nejdříve provdat starší dceru Madlu. Madla má srdce na pravém místě, ale duši v houslích zakletou. A zatímco vodník líčí pentličky na Terezku
a zároveň láká do hlubin ty, kteří milují jenom zlaťáky, venkovští šumaři se chystají hrát na posvícení ve vedlejší vesnici - pokud ovšem Madla zase nepřijde pozdě...
    Muziku, která určí tempo svižné pohádky, jako vždy složil Jiří Šlupka Svěrák, vtipnou scénu
a kostýmy vytváří Dana Hávová a režisér Karol Skladan ovládá naše herce přímo pohádkově. Některé z nich už znáte - třeba Karla Besedu, Magdalénu Hniličkovou, Terezu Pachtovou nebo Petra Richtera. Přidají se k nim nové tváře - Martin Jurajda, Michal Šturman, Jiří Švec a Miloslav Uhlíř. A to nejdůležitější nakonec - pohádka Nevěsta pro hastrmana bude veselá, barevná
a s písničkama.

Petra Kohutová, dramaturg. Nevěsta pro hastrmana, nová pohádka místního souboru v Karlovarském městském divadle [online]. karlovarskedivadlo.cz: září 2014. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd]
Nevěsta pro hastrmana


Bára Štěpánová

V divadle straší! Ale také nad ním létá strážný anděl...

Každé divadlo, to karlovarské zvlášť, potřebuje svého strážného anděla. A my ho konečně máme. V komedii Láska mezi nebem a zemí nad námi bude bdít Bára Štěpánová, žena-smršť a obdivuhodná osobnost (nejen) českého divadla.

Susie Cameronová (Lucie Domesová) se snaží snad celou věčnost probudit z letargie svého manžela Jacka (Karel Beseda). Vyrušuje je realitní agent Mark Webster (Viktor Braunreiter), který chce vydělat na jejich domě a vnutit do něj nájemníky. Jednoho dne dojde na nejhorší - nastěhuje se Simon Willis (Radek Bár) a jeho roztomilá žena Flic (Alexandra Ptáčková). Obě dvojice začínají sdílet společný prostor. A je zaděláno na nejeden problém. Nejenže jsou oba pánové spisovatelé a ti, jak známo, na sebe žárlí, nejenže se Susie chce bavit a Flic je těhotná, nejenže přichází na návštěvu nepříjemná Flicina matka Marcia (Jarmila Šimčíková) - Jack
a Susie jsou ještě k tomu duchové a jaksi mimochodem povolají strážného anděla (Bára Štěpánová)...

V osmé premiéře místního souboru nabídne Činohra Karlovarského městského divadla svým divákům perlivou romantickou komedii Láska mezi nebem a zemí britské autorky Pam Valentine. Pamětníci si určitě vzpomenou na frašku Rozmarný duch, která si našla své místo v repertoáru tehdejšího Divadla Vítězslava Nezvala dokonce dvakrát. Duchařina je zkrátka u místního publika oblíbená. Zejména ta nehororová, která neděsí, ale baví. Můžeme Vám slíbit, že při sledování komických situací a vtipných dialogů nezůstane jedno oko suché - budete totiž brečet smíchy. 

A když budete chtít, najdete v naší inscenaci i závažnější témata. Třeba jak je důležité mít pro co (nebo pro koho) žít - i když jste po smrti. Nebo jak je nebezpečné žít cizí život - zejména když jste po smrti. A hlavně - jak je smysluplné a zároveň neskonale zábavné žít i po smrti, pokud máte vedle sebe někoho, s kým se lze s rozkoší pohádat. Protože jestli je lepší strašit na zemi nebo trávit věčnost v nebi, to ví jen Bůh (externista) - nebo strážný anděl (Bára Štěpánová).

Bára Štěpánová vystudovala pražskou konzervatoř, hrála v divadlech v Hradci Králové (třeba v Pastýřce putující k dubnu Robinsona Jefferse a režiséra Jana Grossmana), Plzni (třeba Adélu v Domu doni Bernardy nebo několik postav v Zahraj to znovu, Same Woodyho Allena) a Praze (třeba v Prozatimním divadle Františka Ringo Čecha nebo v muzikálu Je třeba zabít Davida). V roce 1989 proslula svým aktivním účinkováním v recesisticko-humoristické Společnosti pro veselejší současnost a pak byla dva roky sekretářkou prezidenta Václava Havla. Do širokého povědomí se zapsala jako vnadná Bedřiška z filmové série „Básníků" a jako vrchní sestra Babeta Trefná v seriálu Ordinace v růžové zahradě, také jako moderátorka TV pořadů Trní, Cestománie, Jak se staví sen atd.

Lásce mezi nebem a zemí autorky Pam Valentine a překladatele Martina Fahrnera, v režii Jiřího Seydlera, ve scéně Dany Hávové, za zvuků hudby Jiřího Šlupky Svěráka a za dramaturgické pomoci Petry Kohutové hrají Lucie Domesová (Susie), Karel Beseda (Jack), Viktor Braunreiter (Mark), Radek Bár (Simon), Alexandra Ptáčková (Flic), Jarmila Šimčíková (Marcia) -
a exkluzivní host Bára Štěpánová (Strážný anděl).


Pam Valentine

Pam Valentine a její komedie v Karlovarském divadle

Ta dáma má andělskou tvář, ale z očí jí kouká deset čertů. Jmenuje se Pam Valentine a je autorkou romantické komedie Láska mezi nebem a zemí.

Narodila se v Londýně v divadelní rodině, a tak v mládí řešila především otázku, zda „být či nebýt" - tedy zda být scenáristkou nebo herečkou. Nakonec - jak tvrdí její agent - se rozhodla psát, protože se jí zdálo jednodušší scénář vytvořit,
než se ho naučit. Možná později litovala - ale její televizní, rozhlasové a divadelní scénáře její rozhodnutí do značné míry ospravedlňují.

V sedmdesátých letech krátce pracovala pro BBC, později ji angažovala TV Yorkshire jako autorku scénářů k seriálům s ambicí stát se nekonečnými (tedy k anglické obdobě českých Cest domů, Života na zámku, Ordinace atd.). Na podkladech půlhodinových sitcomů pracovala vesměs s Michaelem Ashtonem a účinkoval v nich výkvět starší herecké generace. Nebyla neúspěšná. Seriál Mladý jsi jen dvakrát vydržel na obrazovkách čtyři roky. Třiceti sedmi epizod v pěti řadách se dočkala série To je můj kluk, v níž Mollie Sugden hrála temperamentní hospodyni (podobnost se současnou Chůvou k pohledání čistě náhodná). A jedna pikantérie - do éteru se dostaly pouze dvě řady seriálu Můj manžel a já, v níž hrála Mollie Sugden se svým skutečným manželem, protože minikomedie o reklamní agentuře s přestárlými zaměstnanci nebyly dost zajímavé... věřili byste tomu? 

Tři jednoaktové hry, napsané pro divadlo, u nás nebyly prozatím přeloženy (nicméně názvy Nemůžeš bojovat s radnicí, Bren, Náhradní ubytování a Psí život ledacos naznačují) a první publikovanou celovečerní hrou byl Den zúčtování. Pam Valentine píše rovněž pro rozhlas.

Nápad napsat komedii Láska mezi nebem a zemí (Spirit Level) prý dostala v době,
kdy s manželem (který se živí jako herec) bydlela v půvabném starobylém domě. Údajně se tam dělili o prostor s manželským párem, který v něm žil o sto let dříve... a nebylo to nepříjemné. Nicméně po diváckém úspěchu Spirit Level se přesto ze strašidelného domu odstěhovali a přesídlili do Wiltshire, kde Pam Valentine píše další kusy. Pokud jí to ovšem dovolí její další koníčky - křížovky, pes, hospodářství a starožitnosti...

Komedie Láska mezi nebem a zemí obletěla doslova celý svět; hrála se samozřejmě v Anglii,
ale také v New Yorku, kanadském Vancouveru a na mnoha evropských jevištích. Obzvláštní oblibě se těší u našich polských sousedů; v sezóně 2011-2012 se hrála ve čtyřech polských divadlech najednou. Nám nejbližší je asi polská scéna Těšínského divadla, kde hru režíroval Rudolf Molinski.
A stojí za zmínku, že ve varšavském Teatru Kwadrat jako jediní na světě obsadili do role Strážného anděla muže, tehdy téměř osmdesátiletého Jana Kobuszewského.

Činohra Karlovarského městského divadla je prvním profesionálním souborem v České republice, který romantickou komedii o tom, jak je důležité mít pro co žít, i když jste po smrti, uvádí. Doufáme,
že vás, naše diváky, bude bavit stejně jako nás, vaše divadelníky.

Petra Kohutová, dramaturg. Láska mezi nebem a zemí [online]. karlovarskedivadlo.cz: březen 2014. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/]

 

« zpět na Činohra KMD

 

 

Program listopad 17

pátek 10. listopadu 19:00
Operní Galakoncert

52. Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka

Vstupenky | Více ►

pondělí 20. listopadu 19:30
Čochtan vypravuje

B. Lane, E. Y. Harburg, F. Saidy, J. Voskovec, J. Werich, J. Dvořák

Vstupenky | Více ►

čvrtek 23. listopadu 19:30
Adéla ještě nevečeřela

J. Brdečka, O. Lipský, R. Balaš, O. Brousek

Vstupenky | Více ►

pátek 24. listopadu 19:30
Pro tebe cokoliv

představení pro uzavřenou společnost

Vstupenky | Více ►

Další měsíc ►

Statutární město Karlovy Vary

Karlovarský kraj

Facebook