20 věcí, které nutně potřebujete znát o Divotvorném hrnci,
a nevěděli jste o tom (pokračování)

První uvedení Divotvorného hrnce v západních Čechách!
První koprodukční muzikál Karlovarského městského divadla, Karlovarského symfonického orchestru a Západočeského divadla Cheb!
Úprava Voskovce a Wericha, písně Tam za tou duhou či Množení, karlovarští herci Radek Bár, Lucie Domesová, Petr Křiváček a Karel Beseda -
a velká podívaná pro celou rodinu!

Část druhá - Nedostatek a Množení? Jo, jo, jo!

Zdá se Vám, že jsme Vás minule zahltili informacemi? Že o inscenacích Divotvorného hrnce kdesi daleko od nás nemusíte vědět tolik? Že byste si raději přečetli konkrétně o našem představení - o představení Divotvorného hrnce v Karlových Varech? Prosím - zde pár drobných informačních střípků o tvůrčím týmu, našich hercích...

11. Radek Bár, představitel Čochtana, nástupce velkých textových improvizátorů Jana Wericha, Josefa Dvořáka či Josefa Aloise Náhlovského, prý uměl text zpaměti už na první čtené zkoušce.
Na přímý dotaz to však popřel, s tím, že do začátku zkoušení se zvládl naučit jen první půlku a že ho trumfnul Petr Křiváček, představitel další z hlavních rolí, Josefa Maršálka, který uměl svůj text celý. Jak víme, pro Petra Křiváčka je podobně pečlivá příprava typická - i Divadelní komedii uměl již na první zkoušce...

12. Režisér Divotvorného hrnce Zdeněk Bartoš je uměleckým šéfem Západočeského divadla,
rád adaptuje starší české filmy (Pane, vy jste vdova či Jak utopit doktora Mráčka, kupříkladu) a překládá z angličtiny, francouzštiny a italštiny. Autor scény Dragan Stojčevski se zabývá tzv. projekty site-specific a hraje na akordeon v kapele Mamapapa banda. Autorka kostýmů Lucia Škandíková oblékala např. Letní shakespearovské slavnosti v Praze, ale také vytvořila interaktivní instalaci Nová tvář v Meet Factory.

13. Podle Lucie Domesové, která představuje Lucy a zpívá a tančí v company, je nejtěžší právě práce sboristy/-ky. Na jevišti je téměř pořád, zpívá skoro všechno - a na ni připadl altový part,
který se jí tu a tam zdá pořád ještě vysoko... Karel Beseda, v Divotvorném hrnci Buzz Collins, zase hraje dle názoru některých nejzápornější roli ve svém divadelním životě. On sám se ktomu staví nadmíru cynicky - na otázku, zdali ho ztělesnění odporného pohůnka senátora Randalla nějak nepoškodí v jeho další herecké kariéře, mává rukou a trousí „prosím vás, ta trocha slizu..."

14. Choreografka Ivana Dukič absolvovala státní školu klasického baletu v srbském Novim Sadu, poté choreografii a scénickou tvorbu - a se Západočeským divadlem Cheb spolupracuje pravidelně („její" ProdanáNevěsta se stala v ZDCH nejlepší inscenací roku 2006). Scénická hudba Matěje Kroupy, který muzikál hudebně nastudoval a diriguje Karlovarský symfonický orchestr, zní v téměř dvaceti inscenacích divadel od Karlových Varů a Chebu po Prahu a Mladou Boleslav; skladatel je také autorem hudby pro TV seriály Soukromé pasti či Čapkovy kapsy a rovněž se stal iniciátorem vzniku šlágru Ó Hronove, Hronove.

15. - 19. Režisér Zdeněk Bartoš exkluzivně pro náš web:
„Znovu se potvrdila stará pravda, že nazkoušet "lehký" žánr je vůbec nejtěžší. Aby všechno
v muzikálu vypadalo nenuceně, samozřejmě, svižně a zábavně, je třeba, aby:

  • korepetitorka od klavíru neustále opravovala herce-zpěváky (některé skladby jsou až šestihlasé),
  • choreografka s nimi pilovala náročná taneční čísla, načež se zjistí, že jsou občas tak náročná, že do nich nelze zpívat, takže je třeba udělat to jinak,
  • k tomu dirigent žádá, aby všichni sledovali jeho taktovku a řídili se tempem,
    které udává,
  • mezi nimi pobíhá výtvarnice kostýmů a zkouší nejvhodnější pokrývku hlavy či správné číslo boty,
  • a do toho všeho režisér řve, aby se všichni koncentrovali, hráli s elánem a radostí, nebo aby se, když už nic jiného, na jevišti pokud možno nesrazili. Při počtu až 23 osob najednou to je někdy oříšek nikoli nepodobný manévrům NATO.

Ale věříme všichni, že z příslovečného potu, krve a slz se zrodí hezké představení."

20. Náš zvěd, který absolvoval vroli diváka jednu zkoušku, konstatoval, že Divotvorný hrnec
tu a tam rezonuje s některými současnými jevy až neuvěřitelně a z jeho karlovarsko-chebské inscenace jde velmi mladá energie... A kdo nevěří - ať tam běží.

Divotvorný hrnec, západočeský koprodukční muzikál, má v Karlovarském městském divadle premiéru v sobotu 2. listopadu 2013 v 19.30 hod. Pokud neholdujete premiérám, můžete navštívit v pátek 1. listopadu v 10 hod. veřejnou generálku. A pokud nestihnete ani generálku, ani premiéru, nezoufejte - další reprízy v našem krásném městě jsou naplánovány na 5. listopadu 2013, 20. prosince 2013, 14. ledna 2014 a 17. února 2014...

KOHUTOVÁ, Petra. DIVOTVORNÝ HRNEC [online]. karlovarskedivadlo.cz: říjen 2013. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/page1]


20 věcí, které nutně potřebujete znát o Divotvorném hrnci,
a nevěděli jste o tom

První uvedení Divotvorného hrnce v západních Čechách! První koprodukční muzikál Karlovarského městského divadla, Karlovarského symfonického orchestru
a Západočeského divadla Cheb! Úprava Voskovce a Wericha, písně Tam za tou duhou či Množení, varští herci Radek Bár, Lucie Domesová, Petr Křiváček a Karel Beseda -
a velká podívaná pro celou rodinu!

Část první - S čertem si hrát tam za tou duhou

1. Divotvorný hrnec je pravděpodobně první americký muzikál hraný v Československu -
a rozhodně jeden z prvních na evropské půdě. Jiří Voskovec ho viděl na Broadwayi při své návštěvě Spojených států v roce 1947 - tam a tehdy jej uváděli pod názvem Finian's Rainbow čili Finianova duha - a do vlasti přivezl jeho libreto, gramofonové desky s nahrávkami hudby
a provozovací licenci. Divotvorný hrnec měl premiéru v Divadle V+W 6.3.1948, v režii Jiřího Voskovce, ve scéně Jiřího Trnky, s doprovodem orchestru mladého Karla Vlacha a hlavně -
s Janem Werichem v roli vodníka Čochtana. Inscenace se stala poslední spoluprací dříve nerozlučné autorské a herecké dvojice V+W, po Voskovcově emigraci v roce 1948 bylo násilně uzavřeno i divadlo nesoucí v názvu jejich jména.  Kupodivu Werich s Vlachem prosadili přenesení inscenace Divotvorného hrnce do Divadla Umění lidu (dnes Hudební divadlo Karlín), kde dosáhla téměř tří set repríz.

2. Americká Finianova duha byla společným dílem skladatele Burtona Lanea, textaře Edgara "Yipa" Harburga a libretisty Freda Saidyho. Jednou větou o autorech:
Burton Lane objevil Judy Garlandovou, napsal hudbu k cca 30 filmům včetně Někdo to rád horké, Finianova duha byla jeho prvním a vlastně jediným úspěchem na Broadwayi.
Edgar "Yip" Harburg napsal více než 600 písňových textů poté, co zkrachoval jako akcionář elektrárenské firmy v době hospodářské krize, proslul zejména jako spolutvůrce muzikálu Čaroděj ze země Oz z roku 1939 a za píseň Over The Rainbow získal filmového Oscara. Fred Saidy spolupracoval s Harburgem poprvé právě na Finianově duze, později psal scénáře a hry např. s Neilem Simonem, byl nominován na cenu Tony za muzikál Jamajca a je otcem šachového velmistra Anthonyho Saidyho.

3. První světová uvedení muzikálu proběhla v New Yorku a Londýně. Newyorská verze měla 725 repríz, londýnská „jen" 55. Newyorský představitel skřítka Oga David Wayne získal - jako první na světě - cenu pro nejlepšího muzikálového herce a zároveň Theatre World Award. Ve filmové verzi z roku 1968, v režii Francise Forda Coppoly, si zahrál Finiana McLonergana okouzlující Fred Astair (byla to jeho poslední muzikálová role) a Petula Clark jeho dceru Sharon.

4. V případě Divotvorného hrnce existuje americká a česká verze scénáře; výběr americké nebo české verze znamená realizovat dvě zcela odlišné inscenace, neboť pánové Voskovec a Werich přistoupili k úpravě původního muzikálu s výraznou tvůrčí svobodou. Podle Gabriely Petrákové má česká úprava "velmi důležitý moment, který původní verze zcela pochopitelně nemá. Je to pohled Čechů na onu "zemi zaslíbenou", na Ameriku, která se nám zdá často američtější, než ve skutečnosti je. Zkrátka pohled někam daleko za českou kotlinu, někam, kde je tráva zelenější
a zakopané zlato se bez práce samo množí... ale nakonec možná i tam skřivánek zpívá stejně jako u nás doma.
"

5. V úpravě Voskovce a Wericha se irští přistěhovalci Finian McLonergan a jeho dcera Sharon změnili v Čechy Josefa Maršálka a Káču, Woody a Susan Mahoneyovi v čechoamerické Rychtarikovy, majitelé obchodního domu Shears a Robust v Bercy a Dacy - a skřítek Og ve vodníka Čochtana, charakterově i jazykově přizpůsobeného osobnosti Jana Wericha a s nepoměrně větším prostorem v dialozích i písních; zkrátka předloha byla nejen přeložena, ale také výrazně počeštěna a aktualizována, navíc doplněna o spoustu vtipných jazykových hříček, které baví dodnes. Dějová linka Divotvorného hrnce je nadmíru jednoduchá a ne úplně podstatná - Marie Majerová ji popsala slovy: "Běželo o starý hrnec, plný zlaťáků, o cestu do Ameriky, o nějakého vodníka, ale to všechno jen jako záminka, aby bylo nač navěsit vtipy, popěvky a aby si komik, rozjařený odezvou
z obecenstva, mohl na místě vymýšlet a pronášet k smíchu podněcující hloupůstky
." Mimochodem - tento odstavec nebyl myšlen pochvalně. Oficiální kritika se vůbec k muzikálu chovala přezíravě,
k tomuto "kýči vyráběnému po americku, velkoryse, s machou" (Národní osvobození), plnému "sentimentality, která se vedrala do všeho a ze všeho se dere ven" (Zemědělské noviny)
a určenému pro "duševně méně majetné" (Svobodné noviny). Což nic neměnilo na tom,
že představení byla neustále vyprodána...

6. Kromě Jana Wericha v prvním uvedení Divotvorného hrnce hráli Václav Trégl (Josef Maršálek), František Černý (senátor Kets Mets Randall) nebo třeba Ljuba Hermanová (Belinda); na role Káči a Woodyho byl vypsán konkurs, který vyhráli tehdy dvaadvacetiletá Soňa Červená
a šestadvacetiletý Rudolf Cortés, oba do té doby bez hereckých zkušeností. Soňa Červená po letech napsala:
"Vzala jsem si s sebou pro štěstí, zcela nevhodně, naši zlatou kokršpanělu Andulu a uvázala ji
v portále, abych na ni a ona na mne viděla. Když jsem přišla na řadu a vstoupila na jeviště, roztřásla se mi kolena... Vázala jsem Ježkovu Kytici a tesknila v tátově písni Kde jsou ty chvíle, kde je ten čas, kdy já jsem bývával mlád. Bylo mi dvaadvacet a měla jsem svou první trému. Ke vší katastrofě se Andula nějak vyprostila a radostně za mnou přiběhla na jeviště. To je konec, pomyslela jsem si, když tu Werich pobaveně povídá ze tmy: "Poslouchala, odbarvila si ona vlasy podle toho psa, nebo nabarvila psa podle svejch vlasů?" Než jsem se vzpamatovala, zvedla se ona malá komise a odcházela z hlediště. Ještě jsem stačila zaslechnout, jak někdo
z nich povídá: "To je Káča!" Opouštěla jsem zdrceně divadlo s ostatními adeptkami, které ten den vůbec nepřišly na řadu. Vrátný se vyklonil ze svého okénka, zkonstatoval psa a namísto, aby mě
s ním dodatečně vyhodil, řekl: "Vy, s tím psem, máte přijít do kanceláře." Tak mi přece Andula přinesla štěstí: dostala jsem roli Káči Maršálkové, hlavní ženskou roli v muzikálu Divotvorný hrnec
." (Soňa Červená: Stýskání zakázáno, 1999)

7. Popularitu písní a některých dialogů z Divotvorného hrnce podpořila jejich gramofonová nahrávka ještě v podání souboru Divadla V+W, v roce 1950 muzikál ve zkrácené úpravě natočil Československý rozhlas. Orchestr Karla Vlacha hrál hudební čísla na svých koncertech
a tanečních zábavách. A novou vlnu popularity písní nastartovala šedesátá léta, kdy je nazpívali například Waldemar Matuška nebo Eva Pilarová.

8. Zkuste si přečíst názvy písní, které zazní v Divotvorném hrnci - a uvidíte, že přinejmenším dvě tři si zpíváte s sebou u rádia: Jakpak je dnes u nás doma; Teď, když je tu máj; Tam za tou duhou; S čertem si hrát; Jo, jo, jo; Ten, kdo nemá rád; Množení; Ber si, dej si; Není-li tu ta...; Když z chudáka se stane boháč; Nedostatek...

9. Od prvního českého uvedení v roce 1948 byl Divotvorný hrnec hrán na našich jevištích více než třicetkrát - a Čochtana si zahrál výkvět českého herectva a bavičstva. Namátkou - Miloš Kopecký v Karlíně v roce 1965, Josef Kobr v Ostravě 1979, ve své společnosti několikrát Josef Dvořák (poprvé v roce 1993, naposledy 2005), v poslední době pak Václav Svoboda na Fidlovačce, Zdeněk Kupka na otáčivém jevišti v Českém Krumlově, Josef Alois Náhlovský v Ústí nad Labem, Norbert Lichý a Jiří Sedláček v Ostravě...

10. "Později, když už muzikál slavil úspěchy po celé republice, konala se na ostravském zimním stadiónu soutěž o nejlepšího Čochtana. Přijel Franta Paul z Olomouce, plzeňský Rudolf Kutílek
a několik dalších vodníků. Využil jsem výhody domácího prostředí a vyhrál. Obdarovali mě dvěma alby gramofonových desek s nahrávkou Divotvorného hrnce, s Janem Werichem v titulní roli. Ještě je mám schovaná...
" (Josef Kobr, Smějeme se s Josefem Kobrem, 1985)

(pokračování příště)

KOHUTOVÁ, Petra. DIVOTVORNÝ HRNEC [online]. karlovarskedivadlo.cz: říjen 2013. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/page1]


Burton Lane, Edgar Yip Harburg, Fred Saidy: DIVOTVORNÝ HRNEC

Činohra Karlovarského městského divadla v koprodukci se Západočeským divadlem Cheb a Karlovarským symfonickým orchestrem

U nás nejčastěji uváděný americký muzikál, v Karlových Varech a v Chebu však poprvé! Kongeniání adaptace Jiřího Voskovce a Jana Wericha, nesmrtelné hity jako Tam za tou duhou, Množení nebo Ten, kdo nemá rád, velkolepá podívaná pro celou rodinu! Navíc ve spolupráci se Západočeským divadlem Cheb a Karlovarským symfonickým orchestrem, který bude produkci živě doprovázet!

Kdo v Americe zakope zlato, rozmnoží se mu. Alespoň takhle si představuje americký sen jistý pan Maršálek z Čech. Vyrazí tedy za velkou louži, aby tento specifický postup vyzkoušel. Doprovází ho jeho dcera Káča, která by se spíše ráda zamilovala. A na paty se jim pověsí vodník Čochtan, jenž po žádném zakopávání netouží už vůbec - hrnec zlata totiž patří jemu... Roli Čochtana v minulosti ztvárnila celá plejáda vynikajících herců, Janem Werichem počínaje. V posledních letech si ho zahrál třeba Václav Svoboda, Josef Dvořák, Josef Alois Náhlovský nebo bývalý člen karlovarského divadla Zdeněk Kupka (ten dokonce na otáčivém hledišti v Českém Krumlově). V naší inscenaci ho představuje dlouholetý člen karlovarského souboru Radek Bár - kdo by si nepamatoval jeho Romea-Frederika v Romeovi a Janě, Tobiáše Říhala ve Večeru tříkrálovém, Porthose ve Třech mušketýrech nebo Kašpara v Bezhlavém rytíři... Prozradíme, že v současné době hraje s Vojtou Eflerem a Tomášem Zámečníka v pražském Divadle mladých a hostuje v Divadle na tahu Andreje Kroba - a další informace najdete na tomto místě v několika příštích týdnech... V dalších rolích Divotvorného hrnce uvidíte ze svých oblíbených karlovarských herců např. Petra Křiváčka (v roli Josefa Maršálka), Lucii Domesovou
(v roli Lucy), Karla Besedu (v roli Buzze Collinse) a v  company karlovarské tanečníky Martina Vinše, Roberta Máru a Hoang Khai Thunga. Můžete se těšit i na naše chebské kolegy Pavlu Janiššovou (jako Káču Maršálkovou), Petra Vydareného (jako Woodyho), Dianu Tonikovou (jako Susan), Pavla Marka (jako senátora Randalla) a další. Premiéra proběhne v Karlovarském městském divadle v sobotu
2. listopadu 2013 v 19.30 hod
.

Laskavou záštitu nad inscenací Divotvorného hrnce převzal PaedDr. Josef Novotný, hejtman Karlovarského kraje. 

Scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Lucia Škandíková, choreografie: Ivana Dukić, instrumentace, hudební nastudování, vedení orchestru: Matěj Kroupa, dramaturgie: Šimon Dominik, režie: Zdeněk Bartoš.

KOHUTOVÁ, Petra. DIVOTVORNÝ HRNEC [online]. karlovarskedivadlo.cz: září 2013. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/page1]


Havrane z kamene... - pátá premiéra Činohry
Karlovarského městského divadla

Baladický příběh, napsaný na motivy slavné Malé čarodějnice O. Preusslera, vypráví o tajemné přírodě, plné kouzel, naděje i zmaru. O čarodějnicích, které neprostupné lesy obývají. O malé čarodějnické učednici, která už nechce být sama... a také o lásce, které může pomoci jenom malá čarodějnice - protože právě ona je nejvíc zamilovaná. Do lidí. Jenom to zatím ještě neví!

Inscenace je dalším krokem na cestě nově vznikajícího souboru, který buduje třetím rokem umělecký šéf Jiří Seydler; jeho záměr „hrát divadlo pro Karlovaráky s Karlovaráky" je zde prozatím naplňován nejdůsledněji. Lucie Domesová (Berta Braunová) a Karel Beseda (Havran z kamene a Velkomožný pán) jsou karlovarské divadelní stálice, Terezu Pachtovou (Malá čarodějnice) a Magdalénu Hniličkovou (Juliána) vychovalo Divadlo Dagmar, Naďa Pajanková (Polednice) byla v angažmá v rozprášeném souboru Městského divadla, Alexandra Ptáčková (Klekánice) hostovala již v Komedii potmě a Petr Richter (Verbíř) je dlouhá léta oporou karlovarského ochotnického Divadelního studia D3. Zvláštní host - Klára Hajdinová, která se v roli Povětrnice vznáší nad hlavami ostatních čarodějnic - představuje „pavoučí ženu"; její akrobatické kousky na šále jsou prostě neodolatelné.

Režíruje Jiří Seydler, hudbu složil Jiří Šlupka Svěrák, výpravu navrhnul Tomáš Volkmer, o pohybovou spolupráci se staral Vlastimil Červ, o dramaturgii pečovala Petra Kohutová. Premiéra proběhne v Karlovarském městském divadle v sobotu 18. května 2013 v 17 hodin.

KOHUTOVÁ, Petra. Havrane z kamene... - pátá premiéra Činohry Karlovarského městského divadla [online]. divadlo.cz: květen 2013. Dostupné na World Wide Web: [http://www.divadlo.cz/havrane-z-kamene-pata-premiera-cinohry-karlovarske]

Fotografie z představení

Havrane z kamene... 


Michal Malátný se konečně vrátil na jeviště.
A s potleskem

     Michal Malátný je v poslední době rozhodně více známý jako frontman populární skupiny Chinaski než jako divadelní herec. S divadlem přitom  začal už ve čtrnácti v amatérském souboru Baret
v Jičíně.  Kamarádi mu začali přezdívat Žibusík podle postavy slavné Knoflíkové války, která se nejvíce proslavila větou „Kdybych to byl býval věděl, tak bych sem nechodil." Ve skutečnosti se ovšem jmenoval Michal  Novotný.
     I když se jeho velkou láskou stalo loutkové divadlo, nakonec vystudoval činoherectví  na DAMU
a záhy získal první angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích.
A protože tam působilo  herců Novotných hned několik rozhodl se pro pseudonym Malátný.
Ve stejnou dobu také zakládá se svými kamarády hudební skupinu Chinaski. Ta se během téměř dvacetileté kariéry stala jednou z nejúspěšnějších u nás. 
     Jenže přes všechny hudební úspěchy se mu začalo stýskat po divadle.  V několika rozhovorech vyjádřil naději, že si na něj někdo vzpomene ale trvalo celých dvanáct let než si na něj vzpomněl režisér Jiří Seydler, který také hrával v Chinaski, ještě když se kapela jmenovala Starý hadry
a natočil s ní první desku.
    Seydler Michalovi nabídl dosti těžkou roli autisty Kjella v legendární hře Chvála bláznovství. Ten, jak se později přiznal, z ní  měl doslova hrůzu, protože zahrát vážně nemocného člověka, „aby to nebylo prvoplánově směšné nebo aby to nebyla šílená trága" není rozhodně snadné. Při zkoušení inscenace si ale brzy uvědomil, kolik toho má s Kjellem společného. Hrozně nerad například telefonoval. Rozhodl se, že s tím skoncuje a bude brát každý telefon, který zazvoní. A hned tím prvním byla nabídka Jiřího Seydlera,aby si v Karlových Varech zahrál Kjella....

„ Chvála bláznovství je komedií s vážným tématem. Přináší na jeviště humor a dobrou náladu,
za obojím se ale skrývají hluboké příběhy a motivy k zamyšlení. Psychologické pochody ve hře jsou zvláštní už tím, jaké nevšední postavy v ní vystupují. Vedle scénáře a provedení si poklonu zaslouží dvojice hlavních představitelů. Bez jejich věrohodného podání by představení rozhodně nesklidilo takový aplaus, jakého se mu zaslouženě dostalo."

Jana Kumherová

Chvála bláznovství
Karlovarské městské divadlo 4.února 19.30

 Chvála blaznovství


Rozhovor s režisérem Jiřím Seydlerem

Jiří SeydlerShafferova „Black Comedy" je u nás známá spíš jako Černá komedie. Proč jsi dal přednost méně užívanému titulu Komedie potmě?

Myslím si, že titul Černá komedie by mohl být podprahově vnímán divákem jako inscenace, která bude plná černého humoru. A to v případě této, nebojím se říct situační frašky,
je zavádějící. Název Černá komedie bych klidně přisoudil komediím McDonagha, ale k Shafferovi se v našem, českém kontextu příliš nehodí. Komedie potmě je plná brilantního, nesžíravého - čistého humoru a já mohu našeho diváka ujistit, že se nedočká žádných kostlivců ve skříni. Obrazně,
a samozřejmě i doslova řečeno!


Režíroval jsi tuto hru nedávno v Olomouci, a jak vím, stejné tituly obvykle neopakuješ, alespoň ne s tak malým časovým odstupem. Proč ses rozhodl udělat výjimku?

Je to shoda náhod, okolností? Otazník píšu proto, že si sám nejsem jistý. Pro Komedii potmě
v Karlových Varech jsem se rozhodl už skoro před rokem a teprve potom přišla nabídka olomouckého divadla. Vím, že nebývá náhoda, když několik divadel nezávisle na sobě zvolí stejný titul. To, že se naše hra po letech vrací na česká jeviště ukazuje to, že její humor není jenom brilantní, ale snad i nesmrtelný. Vždyť rozesmává diváky po celém světě už od roku 1965!


Myslím si, že častěji režíruješ hry vážné. Jakým humorem a jakými jinými kvalitami musí komedie oplývat, aby sis ji vybral?

Musí to být naprosto zjednodušeně řečeno humor chytrý. Nemám moc rád hry typu, kde Dáma upustí kapesníček, Pán se do něj vysmrká (vyčistí si s ním boty) a pak se snaží z této trapnosti vybruslit. Použiji naši divadelnickou frázi : není třeba si pro fór utírat hned nos židlí! A potom, co je pro mě ještě důležitější, že každá hra (to je i komedie) musí mít nějaké zaznamenatelné téma, svůj přesah.
A Komedie potmě má téma úžasné : společnost vyžaduje pokrytectví a chce to jenom malou maličkost - nedat se a nepodlehnout. Nestat se konformní a nudnou její součástí. 

Může inscenování Komedie potmě přispět k budování nového hereckého souboru?

Určitě může. Kromě lidí kteří už v našem divadle hráli (Pavel Nový, Lucie Domesová, Karel Beseda, Lenka Ouhrabková) jsem obsadil do krásných rolí i vynikající mladé herecké kolegy (Ladislav Odrazil, Martin Chamer, Alexandra Ptáčková), kteří v Karlových Varech nikdy nehráli
a nikde není psáno, že s námi nebudou spolupracovat i v dalších inscenacích. Snažím se při obsazování komedií myslet na tři aspekty (kromě samozřejmě nutných hereckých kvalit), za prvé na to, že KMD existovalo léta jako uspěšný a hlavně tvůrčím způsobem aktivní subjekt, takže má velikou tradici, kterou prezentuje několik členů bývalého souboru. Za druhé, chci kolem karlovarského divadla vytvořit početný kruh mladých, skvělých herců - příslibů jeho budoucnosti. A za třetí, vždycky  mezi nás přivést nějakou známou a samozřejmě herecky vyjímečnou osobnost. V případě Komedie potmě skvělého herce z Ypsilonky Pavla Nového. Je to dobré nejenom pro diváka, ale i pro nás. Máme možnost se učit a hlavně se poměřovat. Není nic lepšího, než zdravá konkurence.


Vedly Tě k jejímu výběru i jiné praktické důvody?

Inu, jak jinak. Je to komedie pro nás ideální i provozně. Osm herců, scéna bez nutných přestaveb během představení - pro nás jsou tyto praktické výhody nutností. Finanční stránka stále ještě začínající Činohru KMD samozřejmě značně zatěžuje. S penězi to obecně v divadlech naší republiky není příliš růžové a pro ČKMD to platí mnohonásobně. Takže ano - chceme našim divákům předvést mnoho zábavy za málo peněz. Problém je, že takových vyjímečných her, jako je Shafferova Komedie potmě, které jsou provozně únosné a zároveň vynikající, je značně omezený počet. Tzn. že s tímto nutným přístupem dlouhá léta rozhodně nevydržíme.

Už jsme mluvili o názvu, ale teď mě napadá, že i titul Komedie potmě může diváky docela mást. Mohli by si myslet, že budeš šetřit na světlech.

Myslíš, uvést Komedii potmě jako rozhlasovou hru na jevišti a nechat celé představení zhasnuto ? Trochu o tom popřemýšlím. Určitě by se ušetřilo, ale abychom diváka příliš nevyděsili, slibuji,
že se určitě rozsvítí ještě během naší inscenace!


Volil jsi nejmladší překlad Pavla Dominika, navíc čerstvě revidovaný. Jak velký význam mají pro inscenování drobné jazykové úpravy?

Obrovský. Divadlo musí být živé. Vzniká teď a tady a to je jeho hlavní (jak se teď moderně říká) přidaná hodnota. A aby bylo aktuální, aby oslovovalo diváka ve svém čase a jeho místě, musí
i text předlohy inscenace být živý - tzn. podléhat proměnám. Pavel Dominik přeložil Shafferovu hru vynikajícím způsobem a hlavně je to vstřícný člověk i pro změny vycházející od režiséra. Však uvidí
te.

A ještě se zeptám podobně jako právě překladatele Dominika: Stalo se Ti někdy, že jsi až v procesu inscenování zjistil, že sis zvolil hru, která se Ti nelíbí?

Chvilku jsem přemyšlel, ale ne, nikdy. Párkrát se mi stalo, že jsem předlohu přecenil, několikrát jsem přecenil i svoje síly, možná oboje současně. Člověk občas udělá omyl. A není nic lepšího
k poučení. Myslím, že svět se dostává dál nejenom přes svoje vynálezy (úspěšné, skvělé inscenace), ale i přes svoje omyly (to jsou ty inscenační průšvihy, které tě léta, jako harpyje, pronásledují). Ale abych naše diváky uklidnil, nehodlám je povznášet svým omylem. V tomto případě je tady ta výhoda, že Komedii po tmě jsem si už vyzkoušel v Olomouci a tam je to úspěšné, stále vyprodané představení. A diváci řvou smíchy. Nic menšího správná komedie po svých tvůrcích nevyžaduje - plné a bavící se hlediště. Tak snad se mi podaří vstoupit podruhé do skoro stejné řeky a dopadne  to i u nás dobře. Držte mi palce!


(JaP)


Karlovarská činohra žije. S ironií a vtipem

Karlovy Vary - Divadelní komedii v nastudování karlovarského divadla mohou diváci zhlédnout dnes a pak ještě 1. a 9. října

Bylo to jako posun v čase. Do Karlovarského městského divadla se uplynulý pátek po sedmi letech vrátila vlastní činohra. V premiéře divadlo uvedlo Divadelní komedii finského autora Bengta Ahlforse. Na jevišti se tak znovu objevili herci, kteří působili ve zrušeném městském divadelním souboru, Lucie Domesová, Dana Píchová, Radek Bár a Petr Křiváček. Ke spolupráci přizval umělecký šéf činohry Jiří Seydler Igora Bareše, člena Národního divadla v Praze.

Hru Divadelní komedie, která pojednává o tom, jak se dělá divadlo, zvolilo vedení činohry záměrně. Ředitelku, kterou ztvárnila Lucie Domesová, drtí požadavky herců a správní rady, jimž nelze vyhovět tak, aby byli všichni spokojeni. V tom všem se soubor snaží o uměleckou autentičnost
a odolává vlastním nástrahám, mindrákům a hereckým i autorským komplexům. Divák je tak svědkem obtížně se rodící divadelní komedie, vidí, jak a s jakými problémy se zkouší, což vytváří vtipný
a ironický mix divadelního třeštění.

Herci už před blížící se premiérou neskrývali obavy z toho, jak divák hru přijme a hlavně jak oni obstojí před karlovarským publikem sedm let hýčkaným dovezenými kusy renomovaných českých divadel. Na recenze je času dost. Dnes lze napsat, že premiéra se povedla, i když nervozita byla především z počátku představení všudypřítomná. Pokud se ale chcete pobavit, na Divadelní komedii zajděte. V Karlových Varech je v poslední době nutné brát všechno s humorem a nadhledem
a o tom Divadelní komedie je. A bude se znovu hrát už dnes nebo 1. a 9. října.

Ivana Kalinová
Karlovarský deník
foto: archiv KMD

 Premiéra 16.9.2011
 Divadelní komedie
 Divadelní komedie
 Děkovačka


26. 8. 2011

Místní tvorba ožívá.
Diváci dostali předkrm

Karlovarští senioři měli včera možnost zhlédnout veřejnou generálku hry Divadelní komedie pod taktovkou režiséra Michala Przebindy a uměleckého šéfa Jiřího Seydlera. Viděli tak i zmrtvýchvstání místní tvorby. Premiérová opona se zvedne 16. září.

KARLOVY VARY Karlovarská divadelní tvorba po sedmi letech zase ožívá. Včera při veřejné generálce hry Divadelní komedie v městském divadle návštěvníci měli možnost vidět její první ochutnávku.
    „Na veřejnou generálku jsme pozvali důchodce z Varů i okolí. Divadelní soubor pilně zkouší,
proto bychom byli rádi  kdyby nás diváci přišli podpořit 16. září na premiéru nebo při reprízách," uvedla ředitelka divadla Dana Neumannová.
    Návštěvníky veřejné generálky přivítal režisér Divadelní komedie Michal Przebinda. Upozornil je mimo jiné na to, že může během představení do hry zasáhnout.
    „Hru jsem nezastavil, protože nedošlo k žádné fatální chybě. Ale je pravda, že jsem objevil celou řadu věcí, které si s herci řekneme a ještě upravíme. Žádný režisér není nikdy spokojený. Nespokojenost je zkrátka součástí profese," vysvětloval Michal Przebinda.
    Herci Lucie Domesovó, Petr Křiváček, Radek Bár, Lenka Ouhrabková, Daniela Píchová-Muchová, Igor Bareš, Jarmila Šimčíková a Tomáš Kolomazník zkoušeli šest týdnů. Nejdříve se uchýlili do třídy na DAMU v Praze, pak do Husovky a posledních deset dnů už pracují v Karlovarském městském divadle.
    „Herce jsem poslouchal skoro dva měsíce, proto se teď spíše soustředím na reakce diváků," svěřil se režisér. „Každé zkoušení je další zkušenost. A když je v obtížných podmínkách, tak se zkušenost násobí" dodal Michal Przebinda.
    Děj Divadelní komedie Bengta Ahlforse naplňuje horlivé zkoušení doposud nedopsané divadelní hry, do něhož se mísí osobní problémy každého ze zúčastněných, ústící do humorných zápletek. Probíhá zde v přímém přenosu boj o uváděný text, obsazení, honoráře, o podporu správní rady
o diváka, uznání...
    „Protože se jedná o karlovarskou premiéru a reprízy, prodáváme vstupenky levněji. Diváci je zakoupí za 280, 250, ale i 100 korun," sdělila Dana Neumannová.

Veronika Grosserová
MF DNES, kraj karlovarský
foto: Jiří Hubatka

Foto galerie: Veřejná generálka 25.8.2011

 Divadelní komedie
 Divadelní komedie

 

« zpět na Činohra KMD