Praštěné pohádky na CD - vánoční pozdrav od našich cvoků

Nejen divadlem živ jest člověk. To si asi řekli Michal Malátný a Tomáš Petřík s režisérem Jiřím Seydlerem, když v Karlových Varech zkoušeli Chválu bláznovství, oblíbený kus o dvou autistech. Desítky hodin sice všichni tři trávili běháním ve „smrtonosném trojúhelníku" divadlo (zkoušení představení), Óčko (debatování o představení nad kusem žvance) a ubytovna (noční můry či růžové sny o představení) - ale někde cestou stačili připravit a nahrát audio CD Praštěné pohádky. Roztomilé miniatury Ludvíka Aškenazyho, třeba o tom, jak se dá letět na fotbalovém míči do vesmíru nebo jak latinskoamerická kapela vystoupí z poštovní známky na stůl a zahraje vám k snídani, doplnil Michal originálními písněmi. A tak se jednotlivými příběhy Tomáš Petřík, Michal Malátný a Jana Ondrušková pod režijním vedením Jiřího Seydlera nejen pročetli, ale také prozpívali. CD Praštěné pohádky vydalo AudioStory a celek je taková pohoda, že jeho poslech roztančí i Váš vánoční stromeček.

Zeptali jsme se Michala Malátného, u nás představitele „cvoka" Kjella Bjarna, jinak zpěváka skupiny Chinaski...

... jaká byla v dětství Tvoje nejoblíbenější pohádka vůbec? Měl jsi radši Erbena, Němcovou, Grimmy nebo úplně někoho jiného?

„Jelikož pocházím z Jičína, mým hrdinou číslo jedna byl Rumcajs. Četl jsem i Erbena, Němcovou, Němého Bobše, všechno možné, ale vyrostl jsem ve městě Václava Čtvrtka. Babička prodávala zmrzlinu v Motorestu U Rumcajse, rodiče dodnes mají adresu na Náměstí V. Čtvrtka. Dcera teď před spaním vyžaduje Křemílka a Vochomůrku. Zkrátka asi nejsem Husákovo, ale Čtvrtkovo dítě."

... jak se Ti pracovalo na Praštěných pohádkách? A je mezi nimi nějaká, která se Ti obzvláště zamlouvá?

„Moje nejoblíbenější pohádky se jmenují Osamělý talíř a Netopýr.  Kolegové Tomáš Petřík a Jana Ondrušková zase excelují v pohádce Paraplíčko, Tomáš jako papoušek, Jana jako Lucinka,
slyšel jsem to již mnohokrát, ale stále mě to nepřestalo bavit.  Práce na Praštěných pohádkách byla fantastickým vybočením z mého někdy trochu stereotypního kapelního života. Na hudbě jsem pracoval s pianistou Karlem Heřmanem, byla to po filmu Chyťte doktora naše druhá spolupráce. Příležitostně vystupujeme jako duo Herrmann und Neumann.  Texty z velké většiny napsal Tomáš Roreček, původně režisér, dnes všestranný textař a po mnoha letech nalezený spolužák. Nějak nám to společně, jak se říká, sedlo a z výsledku máme velkou radost."

... máš v písničkách, které jsi pro CD složil, nějaký štěpný verš? Takový, že sis řekl „toho je pro dětské CD škoda"?

„Ne, naopak. Všechny ty nejlepší jsem si schoval pro děti."

... dostane od Tebe Praštěné pohádky pod stromeček Tvoje dcera Kačenka? Nebo je na to příliš mladá?

„Jsou jí čtyři roky. Při písničkách tancovala a evidentně ji to bavilo, ale na samotné pohádky je asi ještě malá; jsou totiž opravdu praštěné - a my se zatím pohybujeme mezi Karkulkou, Bajajou
a Rákosníčkem."

...  jak se vůbec chystáš na Vánoce?

„Máme zvyk slavit Štědrý večer již 23.12., protože 24.12. se jen těšíme s dárky, sledujeme pohádky a ochutnáváme cukroví. Den nato vyrážíme za rodiči, sourozenci a příbuzenstvem, protože se všemi je třeba se vidět, popřát si a vyhodnotit letošní nejlepší bramborový salát."

Činohra Karlovarského městského divadla Vám za všechny své členy včetně Michala přeje krásné Vánoce a pohodový vstup do nového roku. Těšíme se na další setkání
s Vámi.

Praštěné pohádky 


Paní Libuše Balounová, emeritní členka karlovarského souboru,
slaví významné jubileum

Paní Libuše Balounová, herečka, emeritní členka souboru karlovarského divadla, slaví v pátek třináctého neuvěřitelné devadesáté narozeniny. Její život - to je pouť všestranné a nadobyčej poctivé umělkyně, která více než dvě třetiny svých aktivních let věnovala Karlovým Varům.

Narodila se ve Velké Bíteši, její rodiče i prarodiče byli herci u kočovných společností. Hrála už jako dítě - např. malou Marii Antoinettu v operetě Z rozkazu Její Výsosti ve společnosti Marie Zieglerové; v šestnácti letech získala první profesionální angažmá a v roce 1943 nastoupila do Středočeské činohry ředitele Josefa Burdy. Právě ten ji profesně vychoval a u něj hrála s osobnostmi typu Zdeňka Štěpánka, Karla Högera, Olgy Scheinpflugové; v „takový krásný společnosti" začala divadlo vnímat nikoli jako pouhý zdroj obživy, ale jako „umění, něco posvátného", jak sama řekla v rozhovoru s novinářkou a celoživotní přítelkyní Annou Fidlerovou. Rok před koncem války byla paní Balounová totálně nasazena v poděbradské sklárně Inwald, ale už v květnu 1945 zkoušela v Pardubicích - v následujících letech tam hrála např. Zuzku v Langerově komedii Velbloud uchem jehly, Varju v Čechovově Višňovém sadu nebo Roxanu v Cyranovi z Bergeracu. Poté prošla divadly v Hradci Králové, Novém Jičíně a Liberci a v roce 1960 ji ředitel Jiří Dalík angažoval do Karlových Varů.

Členkou souboru karlovarského divadla byla do roku 1993, dalších pět let vystupovala na zdejším jevišti pohostinsky - a pak ještě jednou: naposledy si na něm zahrála v roce 2000 Marcolfu v Lorkově Donu Perlimplínovi. Soupis jejích karlovarských rolí obsahuje přes sto padesát titulů; vzpomeňme její „hvězdný trojlístek" - v roce 1965 hrála titulní roli ve hře Marie Octobre, velmi kritiky
i publikem ceněnou; v roce 1969 získala Cenu Zdeňka Hofbauera za titulní roli v dramatu Jaroslava Vrchlického Drahomíra; a v roce 1995 hrála ve slavné inscenaci Lorkova Domu Bernardy Alby Marii Josefu. Její všestrannost dokazuje různorodost ztvárňovaných postav - doktorka Zandová v Dürrenmattových Fyzicích (1964) vedle hraběnky Lydie Ivanovny v Pleskotově režii Anny Kareniny (1965), nedoceněná Krůtová v Kunderových Majitelích klíčů (1966) vedle rozmarné Evi v Maughamově komedii Julie, ty máš nápady (1969), Maria v Anouilhových Drahých ftácích (1988) vedle La Baboulenky v Kohoutově Hráči a jeho štěstí (1993)...

Od roku 1999 spolupracuje paní Balounová s Divadlem Dagmar; nezapomenutelná byla v jednoaktovce Tennesseeho Williamse Něco nevyslovitelného (součásti inscenace American Blues) - čistě záporné roli dala lidský rozměr; jako Mommo v Murphyho Bailegangaire (Město beze smíchu) - do náročné hry nasazené k jejím osmdesátinám se naučila takové množství textu, jaké by nezvládla herečka o desítky let mladší; nebo jako stará dáma v čistě ženské herecké společnosti v Buninově Mezi čtyřmi stěnami.

V novém tisíciletí si také vyzkoušela, jaké to je stát před kamerou - mladá režisérka Olga Dabrowská ji obsadila do svých filmů Kuličky a Alma. V loňském roce se pak stala nositelkou Ceny města Karlovy Vary.

A nesmíme zapomenout na její mimodivadelní, leč přesto umělecký koníček - hrávala bridž, a to dokonce závodně.

Přejeme paní Balounové vše nejlepší - hodně síly, fyzické i duševní svěžesti a pohody. A ať jí pátek třináctého přinese štěstí...

KOHUTOVÁ, Petra. Paní Libuše Balounová, emeritní členka karlovarského souboru, slaví významné jubileum [online]. karlovarskedivadlo.cz: prosinec 2013. Dostupné na World Wide Web: [http://www.karlovarske-divadlo.cz/cz/cinohra-kmd/]

foto: Figarova svatba - 1963 (Divadlo Vítězslava Nezvala), 
Jedenáct přikázání - 1966 (Divadlo Vítězslava Nezvala),
Státní okresní archiv Karlovy Vary

1963_caron_de_beauarchais 
 1966_11_prikazani


Když Goethe rozmlouvá s Beethovenem aneb Na vlnách vřídla a kumštu

Setkali se spolu Johann Wolfgang Goethe, Ludwig van Beethoven a Sigmund Freud?
Ve skutečnosti samozřejmě ne, ale u nás v Karlovarském městském divadle je možné všechno! Prostě se setkali - možná v ráji, možná v pekle - ale ať už tam nebo onde, rozhodně v Karlových Varech. Všichni tři sem rádi jezdili - trochu se léčit, malinko tvořit, společensky se bavit,
krapet politikařit, možná trochu milovat, prostě - lázeňsky žít...

Dva velikáni, autor Fausta a autor Fidelia, v rozhovoru, provokováni psychiatrem českého původu.  Měl Goethe raději literaturu, vařené raky nebo procházky po karlovarských kolonádách? Byl Beethoven skutečně tak bezpodmínečně svobodný - nebo se jen bál připoutání? A mělo by umění zmnožovat chuť k životu jako sklenka moselského - nebo být strhujícím živlem, jenž nenechá kámen na kameni?

O tomto a ledačems dalším se pojednává v novém kulturně historickém programu Na vlnách vřídla
a kumštu. Scénář napsal a režie se ujal umělecký šéf Činohry Jiří Seydler. V originálně pojatém obsazení uvidíte Lucii Domesovou jako Johanna Wolfganga von Goethe, Magdalénu Hniličkovou jako Ludwiga van Beethovena a Karla Besedu jako Sigmunda Freuda. Pořad doprovází (nejen Beethovenovou hudbou) pianista Jan Šimandl.

A jako bonus vám nabídneme teorii o tom, kdo zcizil v roce 1811 partituru jedné z Beethovenových sonát...

Premiéra v úterý 26. listopadu 2013 v 9.00 hod. v Karlovarském městském divadle.
Program určený studentům, historickým hladovcům a jiným zvědavcům se bude objevovat zejména v dopoledních hodinách - a také si ho lze objednat na
vstupenky@karlovarskedivadlo.cz. 

Na vlnách vřídla a kumštu 

 

« zpět na Činohra KMD

 

 

Program listopad 17

pátek 10. listopadu 19:00
Operní Galakoncert

52. Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka

Vstupenky | Více ►

pondělí 20. listopadu 19:30
Čochtan vypravuje

B. Lane, E. Y. Harburg, F. Saidy, J. Voskovec, J. Werich, J. Dvořák

Vstupenky | Více ►

čvrtek 23. listopadu 19:30
Adéla ještě nevečeřela

J. Brdečka, O. Lipský, R. Balaš, O. Brousek

Vstupenky | Více ►

pátek 24. listopadu 19:30
Pro tebe cokoliv

představení pro uzavřenou společnost

Vstupenky | Více ►

Další měsíc ►

Statutární město Karlovy Vary

Karlovarský kraj

Facebook