Repertoár

Bengt Ahlfors

Divadelní komedie

PREMIÉRA 16.9.2011 v Karlovarském městském divadle

Hrají: Igor Bareš, Lucie Domesová, Dana Píchová, Tomáš Kolomazník, Petr Křiváček, Radek Bár, Lenka Ouhrabková, Jarmila Šimčíková

Dramaturg: Jana Pithartová
Scéna: Marta Rozskopfová

Režie: Michal Przebinda

Komedie o smyslu a problémech samotné existence divadla. Každé z postav neodolatelně vtipné
a zároveň jímavé hry finského autora se tento smysl jeví trochu jinak. Neúspěšný autor hledá nedosažitelné „velké" myšlenky, divadelní ředitelka se snaží poctivě balancovat mezi splněním vyššího uměleckého poslání a uspokojením zábavychtivých diváků, dvě herečky a dva herci usilují naplnit vlastní představu o seberealizaci, jadrná „žena z lidu" onen vyšší smysl nepřeceňuje,
a přece ho spatřuje v konání každého z nich, a zkušený věkovitý inspicient to vše glosuje slovy : „Divadlo je bordel a náš úkol je vyhovovat obecenstvu. Poskytovat mu vzrušení a senzace, za který jsou lidi ochotní zaplatit u kasy."

Děj komedie naplňuje horlivé zkoušení doposud nedopsané divadelní hry, do něhož se mísí osobní lidské problémy každého ze zúčastněných, které ústí do humorných zápletek. Hra spěje
k laskavému i nevyhnutelnému zjištění, že ať děláme divadlo pro cokoli a navzdory čemukoli,
je dobré, že ho děláme a „show must go on!"

Divadelní komedie se v nám blízkých krajích hrála nejprve s velkým úspěchem v Bratislavě. Potom dorazila do českých zemí a dočkala se několika inscenací, mimo jiné v Národním divadle moravskoslezském a v Divadle na Vinohradech.

Foto:

Veřejná generálka 25.8.2011

Peter Shaffer

KOMEDIE POTMĚ

PREMIÉRA 17.3.2012 v Karlovarském městském divadle

Hrají: Pavel Nový, Lucie Domesová, Ladislav Odrazil, Alexandra Ptáčková, Lenka Ouhrabková, Karel Beseda, Martin Chamer, Petr Richter

Scéna: Jaroslav Máčal
Kostýmy: Tomáš Kypta
Dramaturgie: Jana pithartová

Režie: Jiří Seydler

Komedie potmě otevřela Peteru Shafferovi cestu na evropská jeviště. Dnes je pokládána za jednu z nejoriginálnějších, nejduchaplnějších a nejzábavnějších komedií situačního žánru vůbec. A nápad, na němž je založena - záměna světla a tmy - za nápad století. A nebyl by to Peter Shaffer, kdyby jím směřoval pouze k formě. Formální princip samozřejmě otevírá prostor velice neotřelé
a neodolatelné situační komice. Zároveň však nese obsah, téma: Jak se chováme, když na nás není vidět? A jaký je smysl naší přetvářky, když většinou vidět jsme? Všichni si přece na něco hrajeme. Komedie potmě je nádherná fraška o pokrytectví.