LÁZEŇSKÉ PUBLIKUM POBAVÍ I OKOUZLÍ NETOPÝR

DIVADLO UVEDE NEJSLAVNĚJŠÍ OPERETU VŠECH DOB

Karlovarské publikum se v polovině června dočká fenomenálního operetního představení proslulého pod názvem Netopýr. Nejslavnější dílo v dějinách operety vzešlo z pera vídeňského skladatele Johanna Strausse mladšího. Netopýr patří mezi ta umělecká díla, která daný žánr nejen definují,
ale zároveň jsou ve svém oboru výtvorem nejzdařilejším.

Ve světové premiéře byl Netopýr představen ve Vídni v roce 1874, ale k velkému zklamání autora byl přijat velmi zdrženlivě. Prvotní neúspěch dnes vnímáme jako známku výjimečnosti - na neobvyklé dílo si publikum musí určitou dobu zvykat. V době premiéry Netopýra bylo skladateli již 49 let. Pro divadlo začal psát poměrně pozdě. Nicméně tuto, v pořadí teprve třetí operetu, složil už jako vyzrálý muzikant - v té době již byl uznávaným skladatelem valčíků, pochodů a písní. Teprve poté,
co Netopýr oslnivě proletěl Berlínem, byl přijat Vídeňany o něco vřeleji. Úspěch s touto operetou Strauss v rodném městě zaznamenal až poté, co byl Netopýr prověřen jako světově uznávaný titul. V roce 1876 měl za sebou již sto repríz a v roce 1892 pět set a tím se stal nejhranější rakouskou operetou 19. století. Dnes patří k drahokamům operetní tvorby a je natolik ceněn, že jej kromě operetních divadel uvádí i světově proslulé operní domy.

Za úspěchem Netopýra nestojí jen působivá hudba Johanna Strausse, ale také velmi zdařilé libreto autorské dvojice Carla Haffnera a Richarda Genéa. Strauss se pro libreto doslova nadchl
a okamžitě po jeho přečtení začal komponovat. Tehdy již hudebně velmi vyzrálého Strausse libreto zaujalo natolik, že hudbu složil za pouhých šest týdnů a během dalších dvou měsíců napsal instrumentaci. Fenomenální dílo je podepřeno čtyřmi nosnými pilíři - geniální Straussovou hudbou, skvěle vystavěnými komediálními zápletkami, bravurními pěveckými i činoherními výkony
a překrásnou barevnou výpravou. Přestože je děj zasazen do německého prostředí, inscenace svou rozverností nezapře francouzský původ.

Klasickou operetu o třech dějstvích v poněkud modernizované úpravě publiku na scéně karlovarského divadla představí Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Opereta v režijním nastudování Petra Novotného se na plzeňské jeviště vrátila po dvaceti letech, a to ve velkém stylu. Vlastní úpravu operetního díla režisér pokládá za činoherně a hudebně vyrovnanou. Humorem protkaná opereta v jeho nastudování se vyznačuje zachováním veškerých árií a kuplet. Zhudebnělé dialogy na pomezí recitativu režisér odstranil a texty převedl zpět do dialogu. Vzniklo tak výjimečné dílo, které se pohybuje na hranici opery, operety a činohry. Pod výpravnými kostýmy je podepsán Roman Šolc, uměřená scéna je vydařeným dílem Ivo Žídka. Sólové role ztvárňují přední čeští operní
i muzikáloví pěvci. Vedle profesionálních sólistů se publiku představí též početný sbor. Slavné operetní představení v modernějším pojetí je korunováno noblesními tanečními čísly. Inscenace se v Karlovarském městském divadle uskuteční 13. června v 19:30 hodin.

TALLOVÁ, Lýdie, CARLSBAD REPORT, Nr. 6/2013, s. 44


ONDŘEJ HAVELKA A MELODY MAKERS PŘEDSTAVÍ PERLY SWINGU

10. 4. 2013 v 19:30 hodin Ondřej Havelka a jeho Melody Makers zavedou publikum při dubnovém koncertu v Karlovarském městském divadle téměř o sto let zpět po časové ose. Posluchači se v rámci stylového koncertního představení nazvaného Perly swingu mohou nechat unášet na vlnách jazzových tónů do počátku minulého století, tedy do doby elegantních dam a gentlemanů ladně s nimi pulzujících v tlumeném světle po parketu. Hudebníci nabídnou publiku nejkrásnější hudební melodie, jež nám světový swing třicátých a čtyřicátých let minulého století zanechal.

Muzikanti slibují, že hned po prvních vteřinách strhující show plné rytmu, tance, stepu a humoru se obecenstvo naladí na stejnou notu. Ondřej Havelka se svým orchestrem totiž připravil umělecky hodnotný hudební program korunovaný brilantními výkony famózního evropského hot-trumpetisty Juraje Bartoše. Hudební pásmo je tvořeno zběsilými virtuózními skladbami i sladkými melodiemi. Zatímco žhavý americký swing nutí posluchače vstát ze židlí, české swingové písně působí v určitém kontrastu jako balzám na duši. Mnoho legendárních hitů zazní v klasických verzích i v nečekaných provedeních.

Koncertní představení se uskuteční 10. dubna v 19:30 hodin.

TALLOVÁ, Lýdie, CARLSBAD REPORT, Nr. 4/2013, s. 22- 24

Melody Makers 


KARLOVARSKÁ ČINOHRA CHYSTÁ DERNIÉRU KOMEDIE POTMĚ

DIVÁCI UVIDÍ HRU OSCAREM OCENĚNÉHO DRAMATIKA PETERA SHAFFERA

Karlovarští diváci mají poslední příležitost zhlédnout bravurně napsanou situační hru britského dramatika Petera Shaffera uváděnou pod názvem Komedie potmě. Inscenaci s karlovarským činoherním souborem před rokem nastudoval jeho umělecký šéf Jiří Seydler. Důmyslně vystavěná inscenace komediálního charakteru se v podání zdejší činohry dočkala deseti repríz a tří zájezdových představení. Opona se za tímto představením založeným na geniální záměně světla
a tmy naposledy zatáhne v polovině března.

Peter Shaffer je dramatikem mimořádného formátu. Z jeho padesátiletého tvůrčí období vzešlo kolem dvaceti divadelních her, z nichž mnohé byly zfilmovány. Proslavil se zejména divadelní hrou Amadeus, jež se stala předlohou stejnojmenného Formanova filmu. Po hvězdném startu v roce 1979 v Londýně Amadeus exceloval také na newyorské Broadwayi, kde dodnes zaznamenal více než tisíc repríz. Hra byla ověnčena řadou prestižních divadelních cen a stejnojmenný Formanův film získal za rok 1984 osm Oscarů, včetně jednoho za nejlepší adaptovaný scénář pro Shaffera. Sám autor si nejvíc cení právě Amadea a Komedie potmě.  Kromě bezpočtu divadelních ocenění se mu dostalo i dvou významných společenských poct od anglické královny Alžběty II. Roku 1987 mu udělila Řád britského impéria a na počátku milénia ho povýšila do rytířského stavu.

Z dramatikova autorského pera vzešla v roce 1965 Černá komedie volně překládaná jako Komedie potmě. Nebývalý úspěch inscenace otevřel Shafferovi cestu na evropská jeviště. Dnes je Black Comedy jednou z nejzábavnějších komedií situačního žánru. Ceněna je zejména pro originalitu
a duchaplnost. Děj Shafferovy hry se odehrává potmě, za což si dramatik připsal autorství situačního vtipu století. Zatímco divák vidí, co se děje na jevišti, postavám příběhu je tato optika zastřena. Autor si pohrál s myšlenkou, jak se chováme, když na nás není vidět. Zároveň přitom klade otázku, jaký je smysl přetvářky, když vidět jsme. Záměnou světla a tmy se dramatik nechal v roce 1955 inspirovat v Pekingské opeře při výstupu dvou bojovníků, kteří předváděli souboj potmě za plného světla na jevišti. Shaffer tuto běžnou konvenci čínského divadla použil jako východisko pro moderní jednoaktovou komedii, kterou ovšem doplnil větším množstvím postav. Tento nápad ale zrealizoval až o deset let později, když byl dramaturgem londýnského Národního divadla osloven k napsání jednoaktové inscenace. Shaffer, doposud zvyklý na pozvolné tvůrčí tempo, byl poprvé
a naposledy nucen pracovat pod časovým tlakem. V důsledku časové tísně dotvářel text ještě na posledních zkouškách. Přestože podmínky pro tvůrčí práci neměl autor zrovna ideální, komedie se setkala s famózním úspěchem diváků i odborné kritiky. O dva roky později se hra dočkala uvedení na Broadwayi a po ohromném diváckém zájmu si připsala na konto 350 repríz.

Hlavní roli plukovníka v karlovarské inscenaci ztvárnil slavný herec Pavel Nový, jehož pojí se zdejším divadlem vzhledem k předchozímu sedmiletému angažmá velmi silné pouto. V dalších rolích se představí Karel Beseda, Lucie Domesová, Leny Lang, Ladislav Odrazil, Alexandra Ptáčková
a Petr Richter.

Komedie potmě - derniéra
Karlovarské městské divadlo / sobota 16. březen 19. 30

TALLOVÁ, Lýdie, CARLSBAD REPORT, Nr. 3/2013, s. 36- 40

Komedie potmě 
 Komedie potmě


Michal Malátný se konečně vrátil na jeviště.
A s potleskem

     Michal Malátný je v poslední době rozhodně více známý jako frontman populární skupiny Chinaski než jako divadelní herec. S divadlem přitom  začal už ve čtrnácti v amatérském souboru Baret
v Jičíně.  Kamarádi mu začali přezdívat Žibusík podle postavy slavné Knoflíkové války, která se nejvíce proslavila větou „Kdybych to byl býval věděl, tak bych sem nechodil." Ve skutečnosti se ovšem jmenoval Michal  Novotný.
     I když se jeho velkou láskou stalo loutkové divadlo, nakonec vystudoval činoherectví  na DAMU
a záhy získal první angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích.
A protože tam působilo  herců Novotných hned několik rozhodl se pro pseudonym Malátný.
Ve stejnou dobu také zakládá se svými kamarády hudební skupinu Chinaski. Ta se během téměř dvacetileté kariéry stala jednou z nejúspěšnějších u nás. 
     Jenže přes všechny hudební úspěchy se mu začalo stýskat po divadle.  V několika rozhovorech vyjádřil naději, že si na něj někdo vzpomene ale trvalo celých dvanáct let než si na něj vzpomněl režisér Jiří Seydler, který také hrával v Chinaski, ještě když se kapela jmenovala Starý hadry
a natočil s ní první desku.
    Seydler Michalovi nabídl dosti těžkou roli autisty Kjella v legendární hře Chvála bláznovství. Ten, jak se později přiznal, z ní  měl doslova hrůzu, protože zahrát vážně nemocného člověka, „aby to nebylo prvoplánově směšné nebo aby to nebyla šílená trága" není rozhodně snadné. Při zkoušení inscenace si ale brzy uvědomil, kolik toho má s Kjellem společného. Hrozně nerad například telefonoval. Rozhodl se, že s tím skoncuje a bude brát každý telefon, který zazvoní. A hned tím prvním byla nabídka Jiřího Seydlera,aby si v Karlových Varech zahrál Kjella....

„ Chvála bláznovství je komedií s vážným tématem. Přináší na jeviště humor a dobrou náladu,
za obojím se ale skrývají hluboké příběhy a motivy k zamyšlení. Psychologické pochody ve hře jsou zvláštní už tím, jaké nevšední postavy v ní vystupují. Vedle scénáře a provedení si poklonu zaslouží dvojice hlavních představitelů. Bez jejich věrohodného podání by představení rozhodně nesklidilo takový aplaus, jakého se mu zaslouženě dostalo."

Jana Kumherová

Chvála bláznovství
Karlovarské městské divadlo 4.února 19.30

 Chvála blaznovství

 

Rozhovor s režisérem Jiřím Seydlerem

Jiří SeydlerShafferova „Black Comedy" je u nás známá spíš jako Černá komedie. Proč jsi dal přednost méně užívanému titulu Komedie potmě?

Myslím si, že titul Černá komedie by mohl být podprahově vnímán divákem jako inscenace, která bude plná černého humoru. A to v případě této, nebojím se říct situační frašky,
je zavádějící. Název Černá komedie bych klidně přisoudil komediím McDonagha, ale k Shafferovi se v našem, českém kontextu příliš nehodí. Komedie potmě je plná brilantního, nesžíravého - čistého humoru a já mohu našeho diváka ujistit, že se nedočká žádných kostlivců ve skříni. Obrazně,
a samozřejmě i doslova řečeno!


Režíroval jsi tuto hru nedávno v Olomouci, a jak vím, stejné tituly obvykle neopakuješ, alespoň ne s tak malým časovým odstupem. Proč ses rozhodl udělat výjimku?

Je to shoda náhod, okolností? Otazník píšu proto, že si sám nejsem jistý. Pro Komedii potmě
v Karlových Varech jsem se rozhodl už skoro před rokem a teprve potom přišla nabídka olomouckého divadla. Vím, že nebývá náhoda, když několik divadel nezávisle na sobě zvolí stejný titul. To, že se naše hra po letech vrací na česká jeviště ukazuje to, že její humor není jenom brilantní, ale snad i nesmrtelný. Vždyť rozesmává diváky po celém světě už od roku 1965!


Myslím si, že častěji režíruješ hry vážné. Jakým humorem a jakými jinými kvalitami musí komedie oplývat, aby sis ji vybral?

Musí to být naprosto zjednodušeně řečeno humor chytrý. Nemám moc rád hry typu, kde Dáma upustí kapesníček, Pán se do něj vysmrká (vyčistí si s ním boty) a pak se snaží z této trapnosti vybruslit. Použiji naši divadelnickou frázi : není třeba si pro fór utírat hned nos židlí! A potom, co je pro mě ještě důležitější, že každá hra (to je i komedie) musí mít nějaké zaznamenatelné téma, svůj přesah.
A Komedie potmě má téma úžasné : společnost vyžaduje pokrytectví a chce to jenom malou maličkost - nedat se a nepodlehnout. Nestat se konformní a nudnou její součástí. 

Může inscenování Komedie potmě přispět k budování nového hereckého souboru?

Určitě může. Kromě lidí kteří už v našem divadle hráli (Pavel Nový, Lucie Domesová, Karel Beseda, Lenka Ouhrabková) jsem obsadil do krásných rolí i vynikající mladé herecké kolegy (Ladislav Odrazil, Martin Chamer, Alexandra Ptáčková), kteří v Karlových Varech nikdy nehráli
a nikde není psáno, že s námi nebudou spolupracovat i v dalších inscenacích. Snažím se při obsazování komedií myslet na tři aspekty (kromě samozřejmě nutných hereckých kvalit), za prvé na to, že KMD existovalo léta jako uspěšný a hlavně tvůrčím způsobem aktivní subjekt, takže má velikou tradici, kterou prezentuje několik členů bývalého souboru. Za druhé, chci kolem karlovarského divadla vytvořit početný kruh mladých, skvělých herců - příslibů jeho budoucnosti. A za třetí, vždycky  mezi nás přivést nějakou známou a samozřejmě herecky vyjímečnou osobnost. V případě Komedie potmě skvělého herce z Ypsilonky Pavla Nového. Je to dobré nejenom pro diváka, ale i pro nás. Máme možnost se učit a hlavně se poměřovat. Není nic lepšího, než zdravá konkurence.


Vedly Tě k jejímu výběru i jiné praktické důvody?

Inu, jak jinak. Je to komedie pro nás ideální i provozně. Osm herců, scéna bez nutných přestaveb během představení - pro nás jsou tyto praktické výhody nutností. Finanční stránka stále ještě začínající Činohru KMD samozřejmě značně zatěžuje. S penězi to obecně v divadlech naší republiky není příliš růžové a pro ČKMD to platí mnohonásobně. Takže ano - chceme našim divákům předvést mnoho zábavy za málo peněz. Problém je, že takových vyjímečných her, jako je Shafferova Komedie potmě, které jsou provozně únosné a zároveň vynikající, je značně omezený počet. Tzn. že s tímto nutným přístupem dlouhá léta rozhodně nevydržíme.

Už jsme mluvili o názvu, ale teď mě napadá, že i titul Komedie potmě může diváky docela mást. Mohli by si myslet, že budeš šetřit na světlech.

Myslíš, uvést Komedii potmě jako rozhlasovou hru na jevišti a nechat celé představení zhasnuto ? Trochu o tom popřemýšlím. Určitě by se ušetřilo, ale abychom diváka příliš nevyděsili, slibuji,
že se určitě rozsvítí ještě během naší inscenace!


Volil jsi nejmladší překlad Pavla Dominika, navíc čerstvě revidovaný. Jak velký význam mají pro inscenování drobné jazykové úpravy?

Obrovský. Divadlo musí být živé. Vzniká teď a tady a to je jeho hlavní (jak se teď moderně říká) přidaná hodnota. A aby bylo aktuální, aby oslovovalo diváka ve svém čase a jeho místě, musí
i text předlohy inscenace být živý - tzn. podléhat proměnám. Pavel Dominik přeložil Shafferovu hru vynikajícím způsobem a hlavně je to vstřícný člověk i pro změny vycházející od režiséra. Však uvidí
te.

A ještě se zeptám podobně jako právě překladatele Dominika: Stalo se Ti někdy, že jsi až v procesu inscenování zjistil, že sis zvolil hru, která se Ti nelíbí?

Chvilku jsem přemyšlel, ale ne, nikdy. Párkrát se mi stalo, že jsem předlohu přecenil, několikrát jsem přecenil i svoje síly, možná oboje současně. Člověk občas udělá omyl. A není nic lepšího
k poučení. Myslím, že svět se dostává dál nejenom přes svoje vynálezy (úspěšné, skvělé inscenace), ale i přes svoje omyly (to jsou ty inscenační průšvihy, které tě léta, jako harpyje, pronásledují). Ale abych naše diváky uklidnil, nehodlám je povznášet svým omylem. V tomto případě je tady ta výhoda, že Komedii po tmě jsem si už vyzkoušel v Olomouci a tam je to úspěšné, stále vyprodané představení. A diváci řvou smíchy. Nic menšího správná komedie po svých tvůrcích nevyžaduje - plné a bavící se hlediště. Tak snad se mi podaří vstoupit podruhé do skoro stejné řeky a dopadne  to i u nás dobře. Držte mi palce!


(JaP)


S Pavlem Dominikem o autorovi,
o divadle a o překládání

Pavel DiminikČím Tě baví Komedie potmě?

Významným rysem textů Petera Shaffera je podle mě originalita, smysl pro překvapivý zvrat, inteligentní práce s jazykem včetně např. odstínění stylistických rovin, mistrné, přesné dávkování humoru... A je lhostejné, zda se na jevišti hraje Komedie potmě, Equus nebo Amadeus, základní kvalita je tam přítomna vždy.

Před Tvým překladem Komedie potmě již dva překlady do češtiny vznikly. Nemohu se zeptat, co bylo podnětem, abys ji překládal znova, protože jsme Tě o to požádali
s režisérem Zdeňkem Duškem pro pardubickou inscenaci. Ale zeptám se, co Tě přesvědčí o tom, že máš znovu přeložit hru, která již v češtině překlad má.


Beru v úvahu názor divadelníků, kteří s nápadem či návrhem přijdou, nejvíc ale spoléhám na vlastní úsudek při porovnání ukázky ze staršího překladu s originálem. Pokud dojdu k názoru,
že nový překlad může přinést novou kvalitu a nebude pouhou kosmeticky vylepšenou variantou, která může vzniknout v rámci dramaturgické práce s textem, potom takový úkol rád přijmu. Nezbytným předpokladem je samozřejmě skutečnost, že hra mě zaujala. Při bližším zkoumání starých překladů - a tady mám na mysli překlady anglicky psaných her - často zjistíme,
že problém není jen v jisté zastaralosti jazyka, ale třeba v tom, že mnozí překladatelé měli jen omezený, ne-li nulový přístup ke zdrojům výchozího jazyka.


Vyhledáváš spíš moderní dramatiku, nebo starší hry? Nebo u Tebe toto hledisko vůbec nehraje roli?

Sám nevím. Asi tak velkou roli nehraje. Důležité je, aby hra v sobě skrývala nějaký zajímavý překladatelský problém, jehož vyřešení mě může posunout někam dál. Tím chci říct,
že očekávám od každé práce, do které se pustím, že z ní pro sebe, pro svůj vlastní rozvoj něco vytěžím.

Jak vlastně probíhá proces překladu divadelní hry?

Překlad dramatického díla, pokud odhlédneme od analýzy textu - totiž především pochopení tématu a smyslu dané hry - a čistě jazykových dovedností, se řídí jinými principy než práce s jinými žánry. První podmínkou je neztrácet ze zřetele, že překlad divadelní hry by měl navazovat vztah s diváky, nikoli se čtenáři, byť se může dočkat i knižního vydání. Významnou roli v něm proto hrají zbytné, zjevné prvky - divákovi netřeba popisovat slovy, co vidí - a současně v textu více či méně skrytá přítomnost gest nebo mimiky, která zpětně ovlivňuje řešení replik a třeba
i celých situací v cílovém jazyce. Myslím si, že pokud se v překladu odráží adekvátní vnímání míry emotivnosti, řeč je s ohledem na herce příjemně rytmizována a eventuální různé stylistické úrovně jsou odlišeny, velmi se tím usnadní práce dramaturga, režiséra a vlastně celého inscenačního týmu. Za velkou výhodu považuji práci pro konkrétní divadlo, případně pro konkrétní herce. A za bonus, který se stal v mé práci v posledních letech pravidlem, pokládám společné čtení odevzdaného překladu s inteligentním dramaturgem nebo režisérem. V soustředěném, inspirativním pracovním fluidu se mnohdy vygenerují úžasné věci, což dokládá i moje poslední zkušenost s tebou nad textem Komedie potmě. Děkuju!


Stalo se Ti někdy, že jsi teprve v průběhu práce zjistil, že překládáš hru,
která se Ti nelíbí?


Nestalo. Stalo se mi ale, že jsem při překládání nějakého textu začal postupně cítit jisté podráždění z toho, že autor si najednou neví rady, že sahá k laciným řešením či prvoplánovému humoru, urážejícím inteligenci diváků. Takové případy vyžadují větší tvůrčí nasazení překladatele nebo nekompromisní, škrtající ruku dramaturga.

Pokud vím, divadelní hry jsi začal překládat až ve středním věku. Co Tě k nim přivedlo
a co Tě na divadle baví?


K divadlu mě přivedla náhoda. Jednomu překladateli zadali text pro Dejvické divadlo. Hodně těžký. A on si s ním nevěděl rady a vzdal to. V úvahách o dalším postupu zaznělo mé jméno - samozřejmě že ne úplně ze vzduchu, ale to tak důležité není. Nebo je?... asi ano - a já dostal šanci. Překlad jsem odevzdal, hra měla úspěch a všechno ostatní už se odvíjelo samospádem.
Divadlo mě vysvobodilo z hrozné a zdraví neprospívající rutiny vysedávání u převodu mimořádně obtížných beletristických textů. Překlad dramatu představuje pro mě další či jinou odbornost, kterou se snažím celou dobu zvládnout, ovládnout, což se naštěstí nikdy nemůže stát, není nad otevřené konce! Nad neustálé hledání a ověřování vlastních schopností. Nemluvě o neustálém rozšiřování vlastního povědomí o světě i o sobě samém. Nutno říct, že překlad divadelních her se považuje za cosi jednoduchého, co zvládne každý, kdo umí anglicky. Vždyť jsou to jenom dialogy! Opak je pravdou. Divadelní dialog pro mě představuje přímo úměrně k vykonané práci stále obtížnější, ale tím víc provokující a motivující disciplínu.

Tvým hlavním literárním oborem jsou prózy Salmana Rushdieho a Vladimira Nabokova... Co jiného ještě překládáš?

Dneska už nemám takové rozpětí jako před léty, kdy jsem kromě jiného spolupracoval s Českou televizí a věnoval se překladům a tvorbě dialogů pro dabing. Věnuji se čistě překládání Nabokova (průběžně) a Rushdieho (občas). Jednou dvakrát za rok spolupracuji se Spolkem pro ostravskou kulturu a překládám texty pro katalogy k výstavám pořádaným Kabinetem architektury. Upřímně řečeno, moc času na nic jiného mi ani nezbývá.

Divadlo je v kontextu umění dost výlučné tím, že jde o výrazně týmovou práci. Výsledkem je až divadelní inscenace, ba co dím, dokonce každé představení je výsledkem, který je řízen mnoha činiteli. Ty jsi tím druhým po autorovi a po vás pak následuje řada dalších, které můžeš ovlivnit jen minimálně nebo vůbec. Jak to snášíš?

Teď už docela dobře, navíc jsem za dobu, co se překladům pro divadlo věnuji, poznal mnoho tvůrců, na které je spolehnutí, takže se po čtených zkouškách, na které rád chodím, o osud představení nebojím. Taky už vím, že divadelní inscenace je tak křehká věc, závislá na tolika aspektech, z nichž mnohé se ani při nejlepší vůli nedají ovlivnit, že považuji za zázrak,
když aspoň jednou za čas všechny složky představení zaujmou své určené místo a vytvoří harmonický tvar, odpovídající představám tvůrců. A přidá-li se k tomu vnímavé a stejně naladěné obecenstvo, pak z toho společně sdíleného a navzájem ovlivňovaného prostoru může vzejít mimořádný zážitek.

Kéž se nám tak stane! Díky a zajímavý rozhovor a za skvělý překlad.

(JaP)


Rozhovor s herečkou Alexandrou Ptáčkovou 

Kdo jste a odkud přicházíte?
Šestadvacetiletá slečna z Prahy hledající smysl.  Momentálně v herectví.

Jaký máte vztah ke Karlovým Varům?
Velmi blízký. Nejen, že jsem letitý věrný návštěvník MFF, ale v Karlových Varech mám také část rodiny, takže sem moc ráda jezdím už od malička.

Co vás přivedlo ke spolupráci s Činohrou KMD?
Moji, již zmiňovaní, příbuzní. Myslí na mě, sledovali dlouhou dobu karlovarské divadelní dění
a potom mě přesvědčili spojit se s jeho vedením, aby se na mě mohli chodit dívat J Moc si vážím toho, že mi dal Jirka Seydler příležitost být přítomna u zrodu nové karlovarské divadelní éry.


Chtěli byste v tomto společenství působit i v budoucnu?
Určitě. Musím přiznat, že je mi mezi novými kolegy moc dobře. Zkoušení je tak příjemné, přátelské!, bez nervů. S něčím takovým jsem se snad ještě nikdy nesetkala J

Jaké jiné profesní aktivity máte?
Už od školy hostuji v Národním divadle. Společně s přítelkyní Klárou Hajdinovou a posléze rozsáhlým týmem lidí stmelených pod název „Taking off company", díky obrovské podpoře Martina Zellera a Paláce Akropolis, podařilo se nám vydupat ze země inscenaci Oblíbenci, zde ji také s úspěchem uvádíme. Tomuto nově vzniklému souboru se chci v budoucnu věnovat. Jsem redaktorka a čerstvě také moderátorka pražského rockového rádia a příležitostně dabuji.

Máte svůj herecký idol?
Asi ne. Obdivuji všechny pravdivé herce a kvalitní výkony. Velkou slabost mám pro Kate Winslet.

Jaké divadlo vás v poslední době zaujalo?
 Víra, láska, naděje. Vůbec většina inscenací divadla Komedie.

Jak se vám líbí Komedie potmě?
Moc! Navíc, Clea je zábavná figura, myslím, že by mi prospělo něco si z ní odnést do reálu.

 Alexandra Ptáčková



20.9.2011

O Divadelní komedii na ČRo6

Kritický klub Jana Rejžka (10.11.2011, od 19 minuty)
Debata s Vladimírem Justem o kulturních aktualitách  


Karlovarská činohra žije. S ironií a vtipem

Karlovy Vary - Divadelní komedii v nastudování karlovarského divadla mohou diváci zhlédnout dnes a pak ještě 1. a 9. října

Bylo to jako posun v čase. Do Karlovarského městského divadla se uplynulý pátek po sedmi letech vrátila vlastní činohra. V premiéře divadlo uvedlo Divadelní komedii finského autora Bengta Ahlforse. Na jevišti se tak znovu objevili herci, kteří působili ve zrušeném městském divadelním souboru, Lucie Domesová, Dana Píchová, Radek Bár a Petr Křiváček. Ke spolupráci přizval umělecký šéf činohry Jiří Seydler Igora Bareše, člena Národního divadla v Praze.

Hru Divadelní komedie, která pojednává o tom, jak se dělá divadlo, zvolilo vedení činohry záměrně. Ředitelku, kterou ztvárnila Lucie Domesová, drtí požadavky herců a správní rady, jimž nelze vyhovět tak, aby byli všichni spokojeni. V tom všem se soubor snaží o uměleckou autentičnost
a odolává vlastním nástrahám, mindrákům a hereckým i autorským komplexům. Divák je tak svědkem obtížně se rodící divadelní komedie, vidí, jak a s jakými problémy se zkouší, což vytváří vtipný
a ironický mix divadelního třeštění.

Herci už před blížící se premiérou neskrývali obavy z toho, jak divák hru přijme a hlavně jak oni obstojí před karlovarským publikem sedm let hýčkaným dovezenými kusy renomovaných českých divadel. Na recenze je času dost. Dnes lze napsat, že premiéra se povedla, i když nervozita byla především z počátku představení všudypřítomná. Pokud se ale chcete pobavit, na Divadelní komedii zajděte. V Karlových Varech je v poslední době nutné brát všechno s humorem a nadhledem
a o tom Divadelní komedie je. A bude se znovu hrát už dnes nebo 1. a 9. října.

Ivana Kalinová
Karlovarský deník
foto: archiv KMD

 Premiéra 16.9.2011
 Divadelní komedie
 Divadelní komedie
 Děkovačka


26. 8. 2011

Místní tvorba ožívá.
Diváci dostali předkrm

Karlovarští senioři měli včera možnost zhlédnout veřejnou generálku hry Divadelní komedie pod taktovkou režiséra Michala Przebindy a uměleckého šéfa Jiřího Seydlera. Viděli tak i zmrtvýchvstání místní tvorby. Premiérová opona se zvedne 16. září.

KARLOVY VARY Karlovarská divadelní tvorba po sedmi letech zase ožívá. Včera při veřejné generálce hry Divadelní komedie v městském divadle návštěvníci měli možnost vidět její první ochutnávku.
    „Na veřejnou generálku jsme pozvali důchodce z Varů i okolí. Divadelní soubor pilně zkouší,
proto bychom byli rádi  kdyby nás diváci přišli podpořit 16. září na premiéru nebo při reprízách," uvedla ředitelka divadla Dana Neumannová.
    Návštěvníky veřejné generálky přivítal režisér Divadelní komedie Michal Przebinda. Upozornil je mimo jiné na to, že může během představení do hry zasáhnout.
    „Hru jsem nezastavil, protože nedošlo k žádné fatální chybě. Ale je pravda, že jsem objevil celou řadu věcí, které si s herci řekneme a ještě upravíme. Žádný režisér není nikdy spokojený. Nespokojenost je zkrátka součástí profese," vysvětloval Michal Przebinda.
    Herci Lucie Domesovó, Petr Křiváček, Radek Bár, Lenka Ouhrabková, Daniela Píchová-Muchová, Igor Bareš, Jarmila Šimčíková a Tomáš Kolomazník zkoušeli šest týdnů. Nejdříve se uchýlili do třídy na DAMU v Praze, pak do Husovky a posledních deset dnů už pracují v Karlovarském městském divadle.
    „Herce jsem poslouchal skoro dva měsíce, proto se teď spíše soustředím na reakce diváků," svěřil se režisér. „Každé zkoušení je další zkušenost. A když je v obtížných podmínkách, tak se zkušenost násobí" dodal Michal Przebinda.
    Děj Divadelní komedie Bengta Ahlforse naplňuje horlivé zkoušení doposud nedopsané divadelní hry, do něhož se mísí osobní problémy každého ze zúčastněných, ústící do humorných zápletek. Probíhá zde v přímém přenosu boj o uváděný text, obsazení, honoráře, o podporu správní rady
o diváka, uznání...
    „Protože se jedná o karlovarskou premiéru a reprízy, prodáváme vstupenky levněji. Diváci je zakoupí za 280, 250, ale i 100 korun," sdělila Dana Neumannová.

Veronika Grosserová
MF DNES, kraj karlovarský
foto: Jiří Hubatka

Foto galerie: Veřejná generálka 25.8.2011

 Divadelní komedie
 Divadelní komedie

 

« zpět na Napsali o nás

 

 

Program říjen 17

pátek 20. října 19:30
JazzFest 2017

Deborah Carter (USA) & Norbert Gottschalk (D)

Vstupenky | Více ►

úterý 24. října 19:30
Bude to jinak!

Ondřej Havelka a jeho Melody Makers

Vstupenky | Více ►

Další měsíc ►

Statutární město Karlovy Vary

Karlovarský kraj

Facebook